- Inzerce -

František Chaloupka: Selected Works 2006–2015

Letos zjara vydaná dvojdisková kolekce nabízí pohled na deset let vývoje hudby Františka Chaloupky. Tedy přesněji na vývoj části jeho hudebního světa, protože nezahrnuje například jeho písničkovou tvorbu na pomezí folku a rocku. Co se tedy o Chaloupkovi-skladateli dovídáme?

Dvanáct děl na ploše dvou a půl hodiny je seřazeno chronologicky a hezky dokumentuje autorovu cestu k osobitému hudebnímu výrazu. V několika nejstarších skladbách můžeme docela dobře slyšet vliv jeho učitele Martina Smolky (ale třeba také Louise Andriessena, u něhož Chaloupka též studoval) – lehký šmrnc minimalismu, tonální akordy lehce rozladěné, aby nepůsobily příliš sladce, opakování melodických motivů, které ovšem není nikdy tak docela pravidelné. Skladby z první pětice – Orestes by Euripides, An Ancient Calligraphy, Nevýslovně mnoho, Naklonit si nebesa, Mount (Never) Rests – si jsou stylově docela blízké navzdory různému obsazení, ať už jde o symfonický orchestr, dechové kvinteto, nebo jiné komorní kombinace. Hudba je to lehce nostalgická, přiměřeně proměnlivá a barevná. Při opakovaném poslechu se i tady ukazují postupné změny, především ubývání jakési uhlazenosti ve prospěch divočejších zvuků. Ty pak dostanou více prostoru na druhém disku, především ve skladbě Mašín Gun s podtitulem „Sedm rituálů k očistě českých zemí od ducha komunismu“ z roku 2012. Tu zahájí apokalyptické industriální bušení, které skutečně asociuje jakýsi brutální rituál. V sedmi krátkých větách se pak tato hlasitá poloha střídá s jemnějšími pasážemi, jež ovšem nejsou konejšivé jako u starších skladeb, ale spíše zneklidňující, plné glissand a rychlých tremol. Z nejrůznějších kombinací a prolínání těchto dvou poloh je vystavěna symetrická forma.

Hudba Františka Chaloupky často jako by se odvíjela ve vlnách. Ve většině kompozic (starších i novějších) slyšíme napětí mezi pasážemi, v nichž se toho děje hodně, a místy, kde se dění redukuje. Může to být střídání výrazně rytmizovaných akordů s drženými tóny, hlučných míst s jemnými plochami, zvuku s tichem. Proměňování poměrů a délek těchto vln je zdrojem napětí, protože tušíme, že přijde změna, ovšem nevíme, zda dříve, či později. Možná ani nejde o autorský záměr, jen o můj dojem z poslechu, ale toto střídání napětí realizované pokaždé jinými prostředky považuji za jeden z hlavních důvodů zajímavosti Chaloupkovy hudby.

Jsou tu ovšem výjimky: Jednou z nich je skladba Stockhausen on Sirius (2015), která je složena z řady epizod, které jako by představovaly fáze kosmického letu (to je samozřejmě asociace ovlivněná názvem díla) a v nichž místo vlnivého střídání slyšíme neustálou gradaci. Výsledná dojem trochu připomíná slavný psychedelický průlet vesmírem z Kubrickovy Vesmírné odyssey a vedle Mašín Gun jde podle mého o nejlepší položku v kolekci.

Trochu odlišnou skupinou děl jsou pak realizace grafických či otevřených partitur: Barevná hudba podle předlohy Miroslava Ponce byla nahrána dvěma elektrickými kytarami, jejichž tón je pomocí efektů proměněn v klouzavé křivky. Elektrická kytara hraje důležitou roli i v provedení otevřené partitury Dunami, kde v kombinaci s klarinetem a saxofonem maluje uspávankovou ambientní atmosféru. Vrh kostek nikdy nezruší náhodu a Book of Sand svěřují finalizaci fragmentů dirigentům, ovšem při poslechu těžko odhalit, čím se liší od tradičně prokompovaných skladeb. Spíše jde o testování proměn vztahu mezi interprety a autorem. Tečku za nahranou dekádou dělá Zatímco krajina se chvěla v mokré kápi, v níž autor hraje na amplifikovaný klavír a recituje. Je to nahrávka ne snad úplně nezajímavá, ale podivně rozvleklá a bez jejího zařazení by bylo jasnější, že za posledních deset let se František Chaloupka dopracoval k velice zajímavému stylu, který je zároveň bezprostředně působivý svým zvukem i promyšlenu strukturou.

P.S.

Chaloupkova hudba zní v provedení domácích i zahraničních interpretů – Janáčkova filharmonie Ostrava, Prague Modern, Berg, slovenský VENI Ensemble i skladatelův vlastní Dunami Ensemble. Nejhvězdnější je mezi nimi Ensemble Modern s dirigentem Peterem Eötvösem, ale úroveň provedení je ve všech případech solidní. Úroveň nahrávek kolísá, protože jde vesměs o koncertní záznamy. Většinou to není zásadní problém, ale ve třetí větě Naklonit si nebesa už intenzivně kašlající divák přeci jen trochu ruší.

František Chaloupka: Selected Works 2006–2015

K.I. Records (https://kytarovyinstitut.cz)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.