“Nahrávka vznikala ve třech nahrávacích frekvencích (nebo jak se tomu říká),” sdělil mi k novému CD souboru Free Jazz Trio jeho bubeník Petr Večeřa. “První den jsme nahrávali pouze v triu, druhý den už s Náplavou a poslední den už nás bylo pět, to jsme přibrali Löfflera (tenkrát jako hosta, tehdy jsme ještě nevěděli, že s námi bude hrát stabilně). Už je to docela dávno, ale pokud si správně pamatuji, tak jsme do hard disku nahrnuli přes tři hodiny čehosi. Pak jsem se tím probíral a udělal jsem jakýsi výběr pro CD a později totéž udělal i Záruba. Částečně jsme se shodli, ale výsledek odpovídá více Zárubovic výběru. Myslel jsem, že mastering bude poměrně jednoduchá záležitost, ale protálo se nám to jaksi na dlouho. Záruba ovšem začal čarovat a výsledný zvuk je dost odlišný od surové nahrávky. Připomínám ale, že všechno je nahráno živě a nic není přidáno či dohráno, a když jsem to poslouchal, tak jsem byl několikrát překvapen, co jsme to vlastně vytvořili. Téměř hotové nahrávky jsem předal Bláhovi, který jednotlivé kusy pojmenoval. Ovšem až na Biomasu – to vymyslel Náplava hned jak jsme to nahráli. Je tam i jeho hlas s Hovoří Londýn…” A ještě chvíli nechám hovořit Večeřu, neboť jeho slova autenticky dokumentují zrod nejen tohoto alba, ale většiny nahrávek FJT v tomto tisíciletí: “Když jsme plánovali nahrávání, tak jsem přirozeně zval i Milana Opravila, zda se nechce také zúčastnit, a přitom jsem ho požádal, jestli by nám nenakreslil něco pro chystaný obal. Při nahrávání bohužel opět chyběl, ale dodal mi kresby, které jsme použili. Současně u titulní kresby bylo napsáno jakési motto, které nám posloužilo k pojmenování budoucího CD…”
Ono zmíněné motto zní: …částice naplavené – typicky vrstevnaté jak free-jazz… A od toho se vzalo slovo Avalpán, což je pozpátku náplava (a nemá to tedy nic společného s Antonínem Náplavou, členem FJT). A plně zároveň vystihuje hudbu, kterou živoucí legenda našeho avantgardního jazzu (na scéně působí od počátku roku 1972!) v posledních letech vytváří: sice vychází z free-jazzu, ale je prokomponovanější, zvukově barevnější a bohatší. A ještě se musím zmínit o faktu, že album Avalpán je věnováno památce Karla Kódla Švehly, kytaristy taktéž olomoucké, ale již nikoli jazzové, ale rockové kapely Zdhymadlo, který před 5 lety tragicky zahynul, když se na kole vracel domů z oslavy svých 44. narozenin…
Olomoucké Free Jazz Trio tady hraje částečně jako kvintet, a to ve složení Josef Bláha (soprán, alt a tenor sax, klarinet, el.housle, perkuse), Petr Večeřa (bicí, perkuse), Luděk Záruba (baskytary, syntezátor), Antonín Náplava (djembe, conga) a Petr Löffler (barytonsax). Album je uvozeno notně perkusivní, hravou a ptačím zpěvem prošpikovanou Biomasou; v závěru je ještě obohacena vypjatým saxofonovým partem. Ostatních devět skladeb se vyznačuje výrazným, přímočarejším rytmickým spodkem, zhusta zbrunátnělým minimalistickými figurami barytonsaxu, či naopak zjemněným bezmála ambientními syntezárorovými obláčky. Hudbu FJT ovšem zdobily vždy sólové chorusy; nejinak tomu je i zde – např. v kompozici Už se blíží, už jsou tady! zazní výtečné sólo sopránky, v Když dodýchal je to klarinet, v Hledali, ale již nenašli se k tenoru přidává i barytonsax. Ve všech skladbách jsou oporou bicí, které za pomoci perkusí dokáží vytvořit ve skladbě patřičné napětí a hutnost (třeba Konzultace s M.O.) či naopak nesmírnou vzdušnost a lyričnost (Hvězdy ve studánce, Prostor).
Při poslechu tohoto alba se navíc dostanete třikrát na samý vrchol jazzové osmitisícovky! Poprvé je to díky tracku č.3 (Stalo se to na červencové louce), kde vás oblaží typicky colemanovské housle, přičemž rytmika tepe a muzikanti velmi rafinovaně pracují s dynamikou. Navýsost vydařený proces gradace zažijete ve skladbě Dáváme málo a pak ještě méně (track č.7), kde se aktéři od všeobjímající nálady dostanou až k free-jazzové vášni. A nejúchvatnějším zážitkem je pak č.9, zároveň nejdelší kompozice (13:55) Z prostoru do reality a zpět; postupně vás omámí tklivý klarinet, minimalistické vyhrávky barytonu, sólo bicích, syntezátorový part ve stylu Art Zoyd, ambientní závěr, a to vše s jakýmsi nepopsatelným pnutím a schopností pohlcovat – jakoby v tom fascinujícím hudebním vesmíru byly přítomny jakési “černé díry”…
Na obalu alba je citován i Seneca: Někdy i žít je statečným činem… V souvislosti s Free Jazz Triem si neodpustím parafrázi: Někdy i hrát jazz je statečným činem!
Free Jazz Trio: Avalpán
https://freejazztrio.wix.com/freejazztrio