- Inzerce -

Gareth Davis & Frances-Marie Uitti: Gramercy

Miasmah (www.miasmah.com)

 

Klarinetista Gareth Davis i violoncellistka Frances-Marie Uitti patří k významným interpretům-specialistům soudobé komponované hudby. On v poslední době nahrál třeba hudbu Petera Ablingera, pro ni psali Giacinto Scelsi i Louis Andriessen. Zároveň jsou oba víc než jen hráči not zapsaných někým jiným a skladatelé, kteří pro ně píší, je často berou jako spolutvůrce.  Album Gramercy v sedmi skladbách ukazuje, čeho jsou schopny dva nástroje s nejširšími výrazovými a dynamickými možnostmi v rámci evropského instrumentáře, dostanou-li se do rukou hudebníků, kteří v nich neustále hledají nové a nové zvuky – specialitou Uitti je například hra dvěma smyčci zároveň, čímž se její violoncello proměňuje v malý smyčcový orchestr.

Hudba na Gramercy je plynulá, odvíjí se podle nádechů a výdechů či podle volných pohybů paže držící smyčec. Tyto plynulé pohyby ovšem jdou od nejtišších poloh, kdy sotva slyšíme dech proudící klarinetem, po mohutné souzvuky jak z kostelních varhan. Každá část se odvíjí od dlouhých tónů, které duo nechá někdy zaznít v čisté, konejšivé podobě, jindy je skryje pod skřípáním nebo strašidelným kvílením v krajních polohách. V Cold Call slyšíme především neznělé zvuky dechu a smyčce jen letmo klouzajícího po strunách, závěrečná Stained je po většinu času zvukově velice jemná a tonální, před koncem se ale vzepne do hluku. I ve dvacetiminutové Detour se z napínavě protahovaných ploch na několika místech rozletí divoké běhy, i ty v sobě ale mají plynulost a jistou podivnou eleganci. Snivou atmosféru podporuje dozvuk, jenž je zároveň jediným slabším bodem nahrávky. Snad je ho příliš mnoho, snad zní trochu nepřirozeně, každopádně místy na sebe strhává nepříjemně pozornost.

S výjimkou zmíněného dozvuku se album obejde bez jakýchkoliv technologických prvků, ačkoliv hudba vydávané na značce Miasmah je často především elektronická (vydává zde mimo jiné čtenářům HIS Voice známý sibiřský tvůrce Gultskra Artikler). Přesto sem témbry dechu i strun naprosto bez problémů zapadají. Jemnost a drsnost se tu spojují v dokonalém poměru.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.