- Inzerce -

Giovanni Di Domenico – Arve Henriksen – Tatsuhisa Yamamoto: Distare Sonanti

V době, v níž kombinace zasněné trubky, hybných bicích groovů a nestandardních přístupů ke klavíru pronikla už dávno i (skrze například současnou produkci Erika Truffaze) do mainstreamu, se tu stále nacházejí projekty, které potenciál podobného formátu zkoumají z více hledisek, než je hledání onoho „tahu na branku“. To je osvěžující zjištění. Že nám ho připravilo zrovna trio světoběžnického klávesisty Giovanniho Di Domenica, výjimečné trubkové autority Arveho Henriksena a japonského živla za bicími Tatsuhisy Yamamota už překvapivé tolik nebude přinejmenším pro ty, kteří zaregistrovali debut této formace nazvaný Clinamen (Off, 2011).

Kolekce, kterou toto trio natočilo během loňského roku, však dokumentuje, že se ve svém výrazu posunulo oproti prvotině zase dál. Při zachování celkové dravosti je zvukově průzračnější, přestože přitom vlastně také o poznání bohatší. Základem samozřejmě zůstala kombinace Domenicovy perkusivní či úsporně melodické hry na klavír a Rhodes piáno, Henriksenovy trubky tu lyricky subtilní a melodické a jinde budující hutné plochy pomocí oktáverů, delayů či dalších efektů a samozřejmě také Yamamotovy práce s bicí soupravou a perkusemi, jež je schopna kreativního doplňování ambientnějších pasáží rozličnými ruchy i okamžitého zmocnění se vývoje skladby razantním beatem. Na nové desce si ale kapela pohrála také s další elektronikou, syntezátorovými barvami i se samplingem, které za bicími často tvoří elegantní druhý rytmický plán, ale často také vystupují více na povrch v podobě různých šumovějších vrstev či harmonických příspěvků. Stejně jako na Clinamen se i zde objevuje Henriksenův vokál, jenž se třeba ve skladbě Charivari porovnává například i s tradičním blízkovýchodním výrazivem.

Nejméně „oposlouchané“ momenty tu každopádně přinášejí Domenicovy party, ať už se jedná o melodické klavírní improvizované sčasovky, elektronické či na zkreslené Rhodes piáno zahrané smyčky, nebo třeba o rytmicko-harmonická kolečka. Giovanni Di Domenico se i zde profiluje jako svébytný klávesista hodný zájmu mnohem širšího publika, než jaké ho sledovalo doposud. Webové stránky však zaznamenávají výrazný nárůst jeho aktivit během posledních dvou let, a tak se máme do budoucna zřejmě na co těšit.

Těžko říci, do jaké míry se na albu Distare Sonati jedná o kolektivní improvizaci postprodukčně upravovanou, či jaké procento hudby tu bylo řízeno nějakými předem danými kompozičními či aranžérskými plány. Výsledkem je každopádně silný materiál plný energie, který má i při množství různých projektů všech zúčastněných hudebníků svou jasnou tvář a umělecká východiska.

Giovanni Di Domenico – Arve Henriksen – Tatsuhisa Yamamoto: Distare Sonanti
and/OAR (https://www.and-oar.org/pop_either_7.html)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.