Gurdun Gut není pouze zasloužilou postavou na berlínské elektronické scéně, ale vedle toho vede label Monika Enterprise rozevírající náruč originálním hudebnicím celého světa. V letošním roce slaví label 20 let fungování interaktivním projektem Monika Werkstatt, který se na dva dny, 13. a 14. září představí i v Praze.
Letos není pouze dvacet let od chvíle, kdy vzniklo tvé vydavatelství Monika Enterprise, ale také pětatřicet od založení Moabit Music, dalšího tvého labelu. Co stálo v roce 1982 za jeho založením?
Původně ho založil můj tehdejší manažer, protože nám šlo o to, pohlídat si svá autorská práva. Takže jako první jsme zde vydali desky trojice Malaria!, již jsem byla součástí. Po delší pomlce začal label fungovat zase v devadesátých letech a dnes znovuvydává mou starší tvorbu a nový materiál spřátelených muzikantů, jako je Danielle De Picciotto, Beate Bartel nebo Myra Davies. V příštím roce se zde chystám vydat reedice mé starší hudby.
V Berlíně žiješ od roku 1975. Jak je pro tebe důležitý fakt, že jsi součástí scény města, které si prošlo v posledních desetiletích tam bouřlivým vývojem?
Za svůj život jsem navštívila velké množství měst po celém světě. Některé i na delší dobu. Třeba Barcelonu, Los Angeles nebo New York. Řadu z nich jsem si oblíbila, přesto přese všechno jsem mne to vždy nakonec zpátky přitáhlo do Berlína. Za prvé je tu hromada výborných umělkyň, takže jsem se nikdy necítila izolovaná. Za druhé já nikdy nedělala mainstreamovou muziku a čemuž je místní scéna dlouhodobě nakloněná. Za tu dobu se pro mě stal opravdovým domovem.
Před pár lety ses ale odstěhovala v města více na okraj, že?
Pořád mám svůj byt v Berlíně a trávím zde část každého týdne. Vedle toho jsem si ale zbudovala základnu na vesnici, daleko od města, kde mám i prostory pro hosty. Takže tu mám téměř každý víkend nějakou návštěvu. Také tu mám studio, ve kterém tvořím a kde mne nikdo nevyrušuje.
Řada článků, které se věnují tvé tvorbě, zmiňuje projekty Mania D a Malaria. Málokdo si ale vzpomene na tvou kapelu druhé poloviny 80. let – Matador. Proč?
To bych taky ráda věděla. Přitom to byla důležitá součást mého hudebního života. Když o tom přemýšlím, tak problém byl asi v tom, že tahle kapela byla takovým mixem popu a alternativy. Dnes už je takových projektů hafo, ale dříve to byly striktně oddělené světy. Všechno má svůj čas. Jsem přesvědčená, že čas pro Matador ještě nastane.
V roce 1997 jste založila label Monika Enterprise. Co tě k tomu vedlo?
V průběhu let se na mě začalo obracet čím dál větší množství umělců, kteří tvořili výbornou muziku, ale nepodařilo se jim jí udat u tehdy známých vydavatelství. Věděli, že si vydávám muziku na Moabit Music a prosili mě o pomoc, jak dostat svojí muziku mezi posluchače. Udělala jsem si průzkum trhu a zjistila, že většina tehdy fungujících vydavatelství byla orientovaná na velká zavedená jména nebo na taneční scénu, která tehdy zažívala svůj vrchol. Posledním impulzem bylo seznámení s duem Quarks, které mělo hotový výborný debut, u kterého jsem se rozhodla nejen, že ho budu distribuovat, ale že ho i vydám. A tak se začala psát historie Monika Enterprise.
To nebyla zrovna ideální doba na založení labelu. Na trh se dostaly vypalovačky a za rohem bylo spuštění Napsteru….
S tím nesouhlasím. V roce 1997 vznikla v Berlíně celá řada výrazných labelů, které fungují do dnešních dnů. S dvěma z nich, Shitkatapult a Karaoke Kalk, jsme připravili projekt SKM 60 pro Pop-kultur festival v Berlíně. Společně zde koncem srpna oslavíme v rámci tří dnů festivalu kulaté výročí dvaceti let fungování našich vydavatelství.
Vím, že se o tom nerada bavíš v tomto duchu, ale výrazných labelů, jako je Monika Enterprise, zaměřených vysloveně na prezentaci nové nezávislé hudby ženských hudebníků není tolik. Zakládala jsi vydavatelství už s ideou podpory kolegyň hudebnic?
Ano. Je to můj dlouhodobý zájem. Sama jsem hudebník a ráda se zajímám o hudbu ženských interpretek. Během let jsem vydala i několik desek mužským hudebníkům, drtivá většina produkce ale pochází od žen.
Zaměření labelu byla tvá reakce na to, že, jak jsi prohlásila v několika rozhovorech „Hudební průmysl je pánský klub“?
Já to neprohlásila, tak to prostě je! Většina labelů preferuje mužské hudebníky a rozhodně je nikdo netituluje nálepkou „mužský label“, zatímco Monika je pro všechny „ženský label“. A to mi nepřipadá férové. Podívej se na festivaly. Osmdesát až devadesát procent zde vystupujících jsou muži. Proč? Vždyť máme opravdu velké množství skvělých zpěvaček a skladatelek! Dejme jim šanci! Jenže kdo je v organizačních týmech festivalů, v redakcích hudebních médií nebo managementech hudebních agentur? Muži. Je to stále „pánský klub“!
Myslíš, že je to stále pravda? Nedávno jsem se podíval na seznam umělců, se kterými jsem v poslední době dělal rozhovor, a v něm výrazně převažovaly ženy. Vidím teď hromadu mladých ženských nadějí na hudební scéně, kterým teď na nezávislé scéně vychází výborná alba.
To je skvělé. Strašně ráda to slyším.
Jednou z prvních desek labelu Monika Enterprise, se kterou jsem se setkal, byla jedna z řady kompilací 4 Women No Cry představující mladé hudebnice z celého světa. Nechystáš vydání dalšího dílu?
Ne. Vydali jsme tři díly a mám za to, že je potřeba se zase posunout dále. Třeba aktivitou Monika Werkstatt, které teď vychází dvojalbum a pod tímto názvem začínají muzikantky hrát různě po světě. Také se soustředíme na vydávání dlouhohrajících desek muzikantech, které nejdřív dostali na kompilacích omezený prostor.
Jsi aktivní ve sdružení Female:Pressure. O co v této aktivitě jde?
Primárně se jedná o mezinárodní mailing list hudebnic na elektronické scéně. V rámci něho se navzájem informujeme, co každý chystá, kde bude hrát, kde se mu podařilo navázat spojení s hudebním médii. Snažíme si navzájem pomáhat a společnými silami tak pomoci dostat více ženských interpretek do line-upů různých hudebních akcí, na stránky časopisů a hudebních portálů a podobně.
V roce 1997 a 2007 jsi se jako hudebnice na celou dekádu odmlčela. Co se stalo?
V tomto období jsem se plně věnovala networkingu. Rozjela jsem label, měla jsem spolu s Thomasem Feldmannem týdenní rozhlasový pořad Oceanclub, pořádala jsem hudební akce. Obyčejně se v tomto věku ženy věnují dětem. Já dekádu věnovala propojování muzikantů mezi sebou, vydávání a propagaci. Teď jsem se ale znovu vrátila ke skládání, protože to už mne moc chybělo.
Pojďme se teď pobavit o projektu Monika Werkstatt. Jak dlouho jsi na něm pracovala a co všechno obnáší?
Nápad jsem si vypůjčila z jednoho starého labelu zaměřeného na experimentální free jazz. Ten zcela záměrně spojoval ve studiu řadu jinak různorodých muzikantů v hudebních dílnách, kam aktéři dále zvali své kamarády a kolegy. Rozhodla jsem se uspořádat podobný workshop pro hudebnice z mého labelu a jejich přátele, i z toho důvodu, že je potřeba znovu promluvit jako hudebnice a demonstrovat tak kreativní potenciál žen v hudební branži. První diskuze na toto téma proběhly už někdy před dvěma roky. Idea byla jasná, ale bylo potřeba vymyslet, jak společně strávený čas prakticky využít co nejkreativněji, aby z něj krom báječných zážitků pro samotné aktéry vyšel i co nejsilnější umělecký materiál. Nakonec jsme se sešli v mém vesnickém studiu a tři dny jsme se snažili ze sebe dostat to nejlepší. Konkrétně pozvání přijali AGF, Beate Bartel, Lucrecia Dalt, Danielle De Picciotto, Islaja, Barbara Morgenstern a Sonae. Nejvíce času jsme strávili ve studiu. Ne všichni celou dobu pohromadě. Sestava aktérů se neustále měnila. Lidé přicházeli a zase odcházeli. Osobně jsem neměla ambici něco řídit. Hlavní myšlenka byla vytvořit prostor pro kreativní duše a následně producentsky upravit vzniklý materiál do co nejoriginálnější podoby.
Co bude vše součástí Monika Werkstatt? Dokument? Koncerty? Nějaké další akce?
Aktivity Monika Werkstatt natáčíme, takže z něho nějaká videa vzniknou. Nepočítáme ale s tím, že by se jednalo o nějaký velký seriózní dokument. Vedle toho ale už běží celá série Werkstatt akcí, z nichž jedna proběhne i v Praze, konkrétně 13. a 14. září. Pražský program je koncipován tak, že první den bude věnován workshopu otevřeném pro české muzikanty, zatímco druhý den proběhne diskuzní panel a následně koncert. Nejdříve jednotlivých hudebnic, aby na konci zúčastnění představili set, který přiblíží kreativní kvas, jenž stál za vznikem dvojalbové kompilace.
Chystají se podobné akce i jinde v Evropě nebo ve světě?
Ano. V Evropě a mimo Evropu v Los Angeles. V Evropě se mimo Prahu představíme například v Bukurešti, v Malaze, v Berlíně, další akce se rýsují v Británii a na severu ve Skandinávii. Vedle toho ještě proběhne řada akcí po Evropě, které budou věnovány dvaceti letům vydavatelství.
Co chystáš do budoucna?
Po aktivitách Monika Werkstatt, jehož jsem součástí, se příští rok budu věnovat po delší době sólové kariéře. Myslím, že nastal čas se k ní zase na chvíli vrátit. V rámci Monika Enterprise pak chystáme nové desky Barbaře Morgenstern a Sonae.