- Inzerce -

Henrik Munkeby Nørstebø: Melting into Foreground

Nahrávky norského (především) pozounisty Henrika Nørstebø jsou vždy po všech stránkách nadprůměrně precizní a obsahově odlišné. Jeho nový čistě sólový materiál spatřil světlo světa po pěti letech od vydání prvního (album Solo, Creative Sources, recenze v HV 5-6/2011). Tehdy šel Nørstebø cestou většího množství kratších pozounových tracků různých nálad, jeho nejnovější titul obsahuje dva více než čtvrthodinové tracky z jednoho koncertu, jeden pozounový a druhý klarinetově elektronický, což je alespoň v jeho sólové diskografii poloha nová. Avšak i ohledně sólové hry na pozoun se tu ukazuje, že nová nahrávka má možnost mapovat i řadu nových jevů v Nørstebøvě hráčském stylu. Své široké spektrum výrazových prostředků tu seřadil do rapsodického proudu často vážnějšího vyznění, zvukovým partnerem je mu také prostor Capella Johannea v chrámu Majorstuen Kirke v Oslo. V prvním příběhu desky Nørstebø napřed ohledá akustický prostor radikálnějšími ataky, aby teprve poté přešel k melodičtějšímu vypravěčství, meditacím, šumovým experimentům včetně těch vzešlých ze zatlumování roztrubu různě rezonujícími nebo až drnčícími materiály.

S klarinetem, či s jeho redukovanou variantou našel Henrik Nørstebø možnost pracovat s ještě větší dechovou zajíkavostí a s uskřípáváním přechodů mezi tóny. V neočekávaných skocích mezi autistickými variacemi na polovinu klarinetu, relativním tichem a sytými elektronickými plochami, jež vždy zazlobí jen v nějaké užší části akustického spektra, lze sledovat buď syžet dramaticky komorně vážný či syžet komický typu buffa. Avšak snadno se může vnutit i vize folklórní, v níž lidový umělec skrze klarinet sdělí i to, co nepřemůže žádné nekompromisní počínání přírodních živlů, zde reprezentovaných syrovou, dost možná no-input elektronikou. Před ní se v tu chvíli klarinet schová někam mimo akustický prostor a po jejím domnělém či nevědomém vítězství by se muselo dostavit přeci už jen ticho, to ale nastane až po mnoha poutavých zvukověch epizodách.

Henrik Nørstebø toho má ke sdělování zjevně mnoho. Své pestré inspirace a neustálé hráčské zrání nám ale odhaluje vždy až ve vhodných chvílích. I tímto albem si otevřel řadu dalších uměleckých cest a já osobně se těším na pozorné sledování jakékoli z nich.

 

Henrik Munkeby Nørstebø: Melting into Foreground

Sofa Music (https://www.sofamusic.no)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.