Radikální minimalismus z polské ambientní dílny pomáhá léčit digitální nespavost.
Na tvorbu How To Disappear Completely jistě narazil kdejaký frekventant ambientních zákoutí internetu. Ačkoli tito anonymní polští umělci na sebe neupozorňují jinak než svými nahrávkami, jejich hudba se na streamovacích platformách může těšit na tento žánr úctyhodné pozornosti překračující počet jednoho milionu přehrání na release. Proslulost si získali především svým (zatím trojdílným) cyklem desek Mer de Revs, na nichž ambientní budování atmosféry uplatňovali při tvorbě analogových textur zacílených na posluchačovo zklidnění a pokojný spánek. Na této sérii jsme se prvně mohli setkat i se specifickou kategorií tracků jménem Seraph / Seraphim, vyznačující se oproti standardům alb mimořádnou délkou a hypnotickou repeticí. Právě tyto kompozice si získaly velkou oblibu, a tak se roku 2019 dočkaly i doplnění a nového mixu na samostatné desce Seraphim (I). Nyní se po čtyřech letech projekt vrací s kompletně novým souborem těchto utišujících pásem, takřka hodinu a půl trvajícím Seraphim II.
Jak bývá pro uskupení zvykem, i tento titul vyšel čistě online ve vlastní režii. S modernější formou vydání kontrastuje výběr zvukových zdrojů skladeb – vyjma starých digitálních syntezátorů Yamaha DX7 lze v jejich meditativních spletencích slyšet i deformované smyčky z video- i audiokazet, jež jsou dále oživovány rozostřenými stopami field recordings, lidských hlasů a kytar. Finální analogový nádech je způsoben nahráním kompozic na kazetové pásky, další osud díla si však How To Disappear Completely ponechávají pro sebe. Ansámbl se znovu rozepsal až při návodu k použití nahrávky – Seraphim II totiž stvořil specificky pro izolaci při sluchátkovém poslechu. Vyzbrojen vhodnou technikou jsem se tedy odvážil k průzkumu.
Je zbytečné detailně popisovat všechny momenty individuálních pásem Seraphim II. Album v podstatě představuje jeden měnící se tok vzájemně propletených zvukových proudů, přetvářejících své původní zdroje do abstrakce delikátních souzvuků, jež překvapí svou jemností i vnitřní bohatostí. V jeho převážně stínovém řečišti má své pevné místo jak uklidňující letargie pulzujících tupých linek, tak zasněnost rozličných samplovaných i instrumentálních výšek a hebkost šumivých vln. Z hutného proudění mohou prosvítat i konkrétnější vokální echa (Seraph XII a XIV) či jemná rytmika basových nárazů (např. Seraph XV), mix může také dále akcentovat čiré pohyby éterických frekvencí (Seraph XVIII), jednotlivé příboje komplexních složenin (např. Seraph XI, XIII a XVI) nebo dunivost základových hloubek (Seraph XIX). Celkový sound desky tak především stupňuje abstraktnost soumračné palety i kompoziční minimalismus Pära Boströma (viz hlavně jeho projekt Kammarheit), jeho vlastní evokaci insomnie ale transformuje skrze všeobecné zněžnění v toužené uspávadlo.
Repetitivnost a témbrová simplicita Seraphim II těžko umožňují soustředěný poslech po celou dobu trvání alba. To však ani není jeho cílem. How To Disappear Completely zde především pokračují v ambientní tradici táhlých ploch „funkčně“ produkovaných pro navození patřičné atmosféry a psychického stavu posluchače, který je může snadno vnímat jako podkres k jiným činnostem. V této funkci deska bezpochyby exceluje, a svým omamným proplétáním šeravých i světlejších linek přináší pokojné objetí i prostor pro vlastní (bdělé i nebdělé) snění, ať už se sluchátky či nikoli. Plně doporučuji.
How To Disappear Completely: Seraphim II
Vlastní náklad (https://htdc.bandcamp.com)