HRTL: Hydroxid
ALUPHOBIA: REVIVAL_EP
Finfriju: Seeds
Bukko Tapes (https://bukkotapes.com)
Nedávno založený brněnský label Bukko Tapes vystartoval třemi kazetami experimentální elektroniky. Label vznikl z živé scény okolo FaVU VUT a hlavou labelu je Leoš Hort za podpory uskupení Bastl Instruments, autorů otevřeného digitálního syntezátoru Standuino. Label si klade za jistě úctyhodný cíl mapování zatím neznámé východoevropské elektronické hudby a propagaci neznámých producentů dosud ukrytých v domácích studiích.
První kazeta pochází od projektu HRTL samotného šéfa labelu. Strohá estetika očesaného a chladného acid/ambient-techna jistě není pro každého a tři přímočařejší tracky potěší zejména příznivce rovných minimalistických beatů. Album bylo natočeno bez dotáček „live ve studiu“ a výhradně pomocí hardwaru, použity byly bicí automaty TR505, KPR77, sampler SU10, neo-analogové grooveboxy Monotribe, Volca Bass od Korgu a Casio MT-210. Nejsilnější track je určitě poslední jedenáctiminutový Hydroxid, ledové, nakyslé a trochu melancholické electro jistě potěší nejedno ucho při domácím poslechu i dychtivé tanečníky na parketu.
Druhé EP Revival natočil maďarský producent Barnabas Kiss. První track Revival_[Cinder] zní jako zvláštní ambientní proto-techno starých Indů, zbytek EP se nese na vlnách post-dubstepové rytmiky, komplexní vrstvy melodií, textur a padů se prolínají s upozaděnými šumy, vinylovým praskáním a rozkrájenými vokály. Mix houseových inspirací, ambientu a popu rozmontovaného na součástky a sestaveného v novou hybridní formu drží přes určitou rozmáchlost pěkně pohromadě. Na rozdíl od EP Hydroxid bylo album Revival zkomponováno pomocí softwaru, ale navzdory předsudkům a nekonečným diskuzím na téma analog/digitál má hřejivou a organickou atmosféru. Pokud je vašim oblíbencem producent Lapalux nebo post-dubstepové projekty jako Mount Kimbie, bude určitě Revival tím správným šálkem kávy.
Poslední a o poznání experimentálnější kazetu Seeds vytvořil producent skrytý za pseudonymem Finfriju. Nejde vlastně o album v klasickém slova smyslu, neboť každá ze třiceti tří vydaných kazet má unikátní obsah. Generativní kompozice byla napsána v sofistikovaném hudebním programovacím prostředí Supercollider a balacuje na hranách ambientu a chladné IDM. Chaos a řád se rychle střídají, a při poslechu je obtížné se chytit výraznější struktury nebo motivu. Už z principu je samozřejmě nemožné psát o albu, kde má každý nosič unikátní obsah, ale předmětem obdivu může být tento samotný koncept. O(d) labelu Bukko Tapes jistě ještě uslyšíme víc pěkných věcí a tak se můžeme jen těšit na další zatím neznámé linie elektronické hudby na východ od Berlína.
P.S.: Všechny nahrávky jsou též volně k poslechu ze stránek labelu.
