Košický experimentální hudebník a básník Ondrey Zintaer se letos ohlásil dalším albem. Tentokrát se vydal do hájemství smrtícího spánku.
Před pěti lety vydal Ondrey Zintaer první kazety s experimentální elektronickou hudbou. Zhruba před třemi lety začal hrát na saxofon. Během pandemie založil internetové trio ZTB s Paolem Tognolou a Filippem Cocozzou. S japonským bubeníkem Ryosuke Kiyasu vydal dvě alba. To poslední (BRAIN) společně se sólovou nahrávkou Anthroportrait tady na jaře recenzoval kolega Mokrý (zde).
Mäkká a nežná náruč každodenného umierania
plačúce dieťa v náruči svojej mamy
„Mami!! Ochráň ma! Vezmi ma domov! Bojím sa tých jedovatých múch, čo nosia smrť“
Večná tma
Neprezraď ma
Na chvíľu sa v tebe schovám
Viečka ťažšie než tie najtemnejšie spomienky
Poďme preč!
(úryvek z básně Spánok/Sleep)
Tato báseň byla inspirována fotografií z coveru alba. A báseň pak inspirovala vznik stejnojmenné skladby a celého alba s hudbou na pomezí free jazzu, noise, industriálu a dark ambientu. Všechny nástroje a elektroniku uchopil autor sám, a to se vší tvůrčí silou. Není to snadný poslech, byť hudební struktura všech šesti skladeb není složitá. Je vlastně přehledná, v experimentálním ranku posluchači maximálně vstřícná. Ale její narativní obsah hodně znepokojuje. A místy až drásá.
Album otevírá Len sen s úvodní recitací, již vystřídá brutální noise proměnlivé dynamiky a zašpinění. V následující skladbě s prostým názvem Soprán saxofón a ničiace stroje se mísí industriální zvuky s ambientně-cinematickými vrstvami a hlavním notně naléhavým chorusem sopránky. Z té stříká bolest, útrpnost. Klarinet a drony je titul další skladby. Mimochodem, líbí se mi takto popisný název, protože nechává posluchači volný prostor k představám. Nad proměnlivě zpotvořenou dronovou plochou se nejprve vznáší meditativní a melodický, posléze úpící a freejazzově křičící klarinet. Osmiminutová Klarinet a miešačka je prosycena samozřejmě hutným industriálním zvukem, jenž tvoří drtivý proud, klarinetový part je nejdříve nesmělý, poté dravý, vzdorovitý, chvíli lyrický, ale nikoli odevzdaný, a nakonec zvítězí! Titulní Spánok tvoří recitace výše zmíněné básně, do níž se zařezává kov, industriální démoni, nad nimiž nakonec získá navrch oduševněle improvizující saxofon. Album vrcholí více než šestnáctiminutovou skladbou Organ, hluk a tenor saxofón. Už samotný název vzbuzuje zvědavost a očekávání, jak s těmito třemi komponenty tvůrce naloží. A poradil si navýsost dobře! Varhany naléhavé, minimalisticky dronové i majestátní, hluk různě intenzivní a hustý, až magmatický a pohlcující, také rozlámaný a drcený dalšími elektronickými vrypy a škrábanci, saxofon freejazzově rozvolněný i meditativně ponorný, reagující na převalující se spodní noisové vlny. Zdá se, že se tu vlastně nic podstatného neděje, že se nic nijak zvlášť nevyvíjí, že hudba evokuje statický, nenaplněný život moderního člověka, snad i spánek bez snění, který podtrhuje marnost žití. Ale copak tak proměnlivě intenzivní hudba může být bez pohybu?
Každý v ní najde to, jak sám žije.
Ondrey Zintaer: Spánok/Sleep
vlastní vydání (https://zintaer.bandcamp.com/music)