Na festivalu Contempuls, který se již pátým rokem dramaturgicky věnuje výhradně soudobé hudbě, zazněla letos v podání německého klavírního virtuóza Steffena Schleiermachera jedna ze stěžejních klavírních skladeb 20. století – Music of Changes Johna Cage.
V Cageově tvorbě představuje tento klavírní cyklus věnovaný Davidu Tudorovi spolu s Imaginary Landscape No. 4 pro dvanáct rádií (1951) významný obrat v radikalizaci jeho skladatelské techniky a zásadní posun v uměleckém porozumění sobě samému. Po rané fázi, kdy se Cage vypořádával s dvanáctitónovou technikou svého učitele Arnolda Schönberga (1934-38), druhé fázi věnované zejména skladbám pro bicí nástroje (1939-42) a třetí fází, v níž se Cage koncentroval na preparovaný klavír (1943-48), začíná dvěma výše uvedenými díly nový skladatelský vývoj, jehož důsledky jsou zčásti patrné i v jeho velmi pozdní tvorbě na sklonku 80. let.
Music of Changes byla napsána pro mladého fenomenálního klavíristu Davida Tudora, jenž se půl roku předtím uvedením americké premiéry Druhé klavírní sonáty Pierra Bouleze profiloval v USA jako přední klavírista avantgardní hudby. Skladba Music of Changes spadá do doby, kdy v letech 1949 až 1954 došlo k intenzivní myšlenkové výměně mezi Cagem a Boulezem. Lze tudíž předpokládat, že Cage svou skladbou Music of Changes chtěl napsat komplexní klavírní skladbu, která by – samozřejmě svým způsobem – obstála při srovnání se seriálními kompozicemi. Premiéru měla tato skladba vycházející postupně ve čtyřech sešitech, tak jak přicházela z tiskárny, na koncertech v USA, počínaje první částí na letních kurzech vedených Josefem Albersem v Black Mountain College v Severní Karolíně v srpnu roku 1951. Celé dílo bylo poprvé uvedeno v roce 1952 v Cherry Lane Theatre v New Yorku. Následovala další provedení Music of Changes na konci roku 1956 na Musikhochschule v Kolíně nad Rýnem, na koncertě dirigovaném Pierrem Boulezem v Domain musicale v Paříži, v Incontri musicali v Miláně, na konzervatoři v Benátkách, v Londýně, Curychu a Vídni. Cageův kredit v Evropě výrazně stoupl a zároveň způsobil šok u serialistických skladatelů. Na výtku Henryho Cowella, že se v Music of Changes zcela nezbavil svého vkusu, Cage reagoval velmi sebekriticky. Henry Cowell pro Cage představoval velkou autoritu, neboť byl v New Yorku vedle Schönberga jeho nejvýznamnějším učitelem. V jedné ze svých následujících skladeb, totiž Imaginary Landscape No. 40 pro dvanáct rádií, 24 interpretů a dirigenta, Cage prohlásil: „…a tak jsem napsal hudbu pro radiopřijímače s jistotou, že v ní nikdo nenajde stopy po mém vkusu. Přesto však někteří kritizovali i tento kus, protože byl tak jemný. A tak jsem pracoval dál, navzdory peklu a povodni.“
Dejme slovo Steffenu Schleiermacherovi, který ke skladbě uvádí svoje postřehy: „Poprvé v hudební historii zde byla celá skladba odvozena z náhodných operací, což však samozřejmě neznamená, že by si interpret mohl dělat, co uzná za vhodné. Složitým způsobem zkonstruovaný systém vzájemně se ovlivňujících motivů, gest a postupů Cagem tehdy odvozených ze starověkého orákula I-ťing, čínské „Knihy proměn“, sloužil skladateli k vytvoření mimořádně komplexní, do posledního detailu propracované partitury. Ačkoliv je náhoda ve skladbě všudypřítomná (co se týče výběru, změny, pořadí, překrývání událostí), při samotné interpretaci nehraje žádnou roli. Cage přitom použil I-ťing jako malý počítač generující náhodné operace, přičemž mytický a magický význam jednotlivých znaků a jejich vzájemné vazby jej při skládání „Hudby proměn“ nezajímal. Posluchač je konfrontován zčásti se známými a zčásti s naprosto novými zvuky, jimž zprvu podle svých dosavadních zkušeností nemůže dát žádný řád ve smyslu jejich pochopení. Určitou dobu trvá, než sluch přestane lovit v temnotách, než člověk znovu rozpozná jednotlivé události a než dokáže sledovat onu proměnu. Přísný průběh, který v sobě tato skladba navzdory náhodě skrývá, nelze při poslechu nikdy zažít, ale to ani není důležité; při každém dalším poslechu je nám dílo známější, odkrývá se více detailů – právě tak, jako u jakékoliv jiné hudby. Přesto zůstává padesátiminutový cyklus skládající se ze čtyř různě dlouhých vět náročným a nezvyklým zážitkem. Nezvyklé a náročné jsou rovněž nároky na interpreta. Hlavní problém přitom nespočívá v prvé řadě v nastudování, nýbrž v četbě a přípravě hratelné partitury. Notové vydání v Cageově vytříbené kaligrafii je totiž zaplněno značkami, které nejsou pro bezprostřední interpretaci potřebné, nýbrž mohou sloužit spíše k analýze časových rovin a vrstev, nikoli však k přímé zvukové realizaci. To znamená pomocí krycí běloby, opravné pásky, tužky a tuši upravit partituru tak, aby nakonec obsahovala pouze ty informace, které jsou pro výrobu zvuků potřebné. Dalším problémem je neustálá změna tempa. Jen zřídka kdy se delší části hrají ve stejném tempu, většinou se interpret pohybuje v accelerandu nebo ritardandu. Vzhledem k tomu, že tyto nadřazené změny tempa pouze ve výjimečných případech korespondují se skladbou samotnou, pomůže velmi převod všech informací o tempu na minuty – skladba se pak provádí se stopkami. Náhoda, a tudíž i skladatel nikdy nebral ohled na manuální proveditelnost skladby. Cage v předmluvě na taková místa poukazuje, avšak ponechává co možná nejvíce na interpretovi, aby rozhodl, jaké události má eliminovat, změnit nebo posunout ve prospěch jiných událostí. (…) V každém případě zůstává Music of Changes dobrodružstvím pro posluchače i interprety.“
Schleiermacherova verze Music of Changes je oproti jiným interpretačním verzím cca o deset minut delší, což se potvrdilo i při jejím živém uvedení v Praze. Zvukově bohatý, detailní a přitom razantní projev byl nejcharakterističtějším rysem pražského vystoupení. Na rozdíl od téměř zapomenuté interpretace, předvedené na konci devadesátých let v Praze Josephem Kuberou, která vyzněla velmi esteticky a zvukově smířlivě, se však Schleiermacher na rozdíl od Kubery choval velmi jemně ke klavírnímu nástroji. Nezbytné údery dlaní i operace uvnitř klavíru přímo ve strunách prováděl sice s patřičnou razancí, avšak pouze v nezbytné míře stanovené v partituře. Kuberova verze vyzněla vizuálně mnohem drastičtěji, a skoro jako kdyby tento americký klavírista neměl svůj propůjčený nástroj dvakrát v lásce.
Bezmála plný sál v La Fabrice aplaudoval preciznímu, pětapadesát minut dlouhému provedení skladby a vysloužil si několikavteřinový přídavek – skladbu Music For Piano No. 67. Přítomná divácká kulisa však byla v La Fabrice při Music of Changes výrazně nečeská – tvořili ji minimálně ze dvou třetin zahraniční návštěvníci. Že by všichni čeští zájemci o moderní hudbu znali, viděli a slyšeli?
Contempuls
Pražský festival soudobé hudby
úterý, 6. listopadu 2012, 19:30 hod., La Fabrica, Praha
John Cage (1912-1992)
Music of Changes (1951)
Steffen Schleiermacher – klavír (Německo)
Nahrávky Music of Changes (1951) v proměnách času a interpretů:
John CAGE: Music of Changes (1951). David Tudor (klavír). hat[now]ART 133. Nahráno 25. listopadu 1956.
“Grete Sultan: The Legacy, Vol. I.” John CAGE: Music of Changes (1951): pouze I. kniha. Grete Sultan (klavír). Labor Records LAB 7037. Nahráno 1974.
John CAGE: Music of Changes (1951). Herbert Henck (klavír). Wergo 60099-50. Nahráno březen/duben 1982.
“John Cage: Complete Piano Music Vol. 3.” John CAGE: Music of Changes (1951). Steffen Schleiermacher (klavír). Musikproduktion Dabringhaus und Grimm MDG 613 0786-2. Nahráno 24.-27. října 1997.
John CAGE: Music of Changes (1951). Joseph Kubera (klavír). Lovely Music LCD 2053. Nahráno 1998.
The Piano Works 6, Music of Changes (1951) etc. Martine Joste (klavír). Mode 147. Nahráno 2006.
“The Complete John Cage Edition, Volume 29.”
Interpretace Music of Changes v proměnách času:
David Tudor (odvážná), Grete Sultan (přísná), Herbert Henck (abstraktní), Martine Joste (jemná), Joseph Kubera (hravá), Steffen Schleiermacher (rozvážná)
Výňatek ze čtvrté knihy Music of Changes v Cageově kaligrafické partituře. Číslo 104 označuje tempo. Svislé čáry neoznačují takty v běžném slova smyslu, nýbrž ukazují prostředek notové osnovy. Křížek označuje okamžik, kdy zvuk ustane; u kosočtvercových not se stiskne klávesa, aniž by však zazněl tón.
