- Inzerce -

Hudební akrostich pro hrdinný sluch

Ano, každá ze sedmi skladeb je nazvána písmenem, přičemž dohromady vznikne slovo hEARoes. Spojení významů hrdinství a sluchu je příznačné pro improvizovanou hudbu tria, jež tvoří francouzská kontrabasistka Joëlle Léandre a američtí instrumentalisté, pianista Craig Taborn a violista Mat Maneri. Nahrávka vznikla při jejich vystoupení na pařížském festivalu Sons D’hiver dne 12. února 2022.

Aktéry jistě není třeba představovat. O Léandre tady často psal Z. K. Slabý blahé paměti, o magických kouscích Taborna se zmínil Petr Slabý (též blahé paměti), o Manerim jsem psal já v souvislosti s hudbou kvarteta Michela Bisia. A jak jim to hrálo takhle pospolu v triu? Jedna báseň!

Ovšem neposlouchá se to snadno. Naštěstí. Stále se tam něco nepředvídatelného děje. Rozvolněné plochy neidiomatického či freejazzového obsahu se střídají s minimalistickými ostinaty a modálně jazzovými plochami, přičemž trio dokáže udržet sevřenost každé skladby. A ty nakonec tvoří de facto suitu o sedmi částech. Hudba vytvořená v tom nejhlubším soustředění a vzájemné kongeniální interakci vyžaduje také naprostý ponor od posluchače, který se tak stává hráčům rovnocenným partnerem. A jeho fantazie se může rozmáchnout až za hranici dosud jen tušenou.

První písmeno h je zprvu nesměle rozhárané, postupně jeho výraz nabývá na intenzitě, zahušťuje se, zhutňuje, občas je ale nečekaně zjemněn až do lyrického převalování. E je sevřenější, výrazně jazzové, s rytmickou linkou, klavírní jízdou a smyčcovým naléháním, náhle se trio rozkoktá, v závěru osamí piáno. Písmenu A kraluje kontrabas, viola a klavír se snaží jeho exprese a ostinata zjemnit. R se nadouvá vypjatými témbry, freejazzovou expresivitou umocněnou údery do klavírních strun, rozklížeností smyčců a dalšími zvukovými hrátkami. A je tu zprvu křehké o, s tlumeným klavírem a smyčcovými drony, kontrabas se při tom zbavuje robustnosti, jenže idylu přerve free jazz. Entrée violy k písmenu e skřípe, pění a vzdouvá se. Přidají se další dva hlasy zprvu v propletenci, poté s běsněním nad basovým ostinatem. Závěrečné s je nečekaně táhlé, zpěvné, ale to jen na počátku. Posléze posluchače zahltí nejdříve tlaková vlna free jazzu, aby ji následovalo repetitivnější rozloučení.

Joëlle Léandre / Craig Taborn / Mat Maneri: hEARoes
RogueArt (https://roguart.com)


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.