27. září vyšlo na britské značce Edition Records páté album finské kapely Oddarrang. Zove se Hypermetros, což je řecký výraz pro to, co je už za mírou, nesmírně velké. Což se k této pětici zvukových sochařů a tvůrců atmosférické epiky (jak jsou charakterizováni samotným vydavatelem) do značné míry hodí…
Oddarrang založil před patnácti lety bubeník a skladatel Olavi Louhivuori. Ten je autorem většiny repertoáru. Spolu s ním jsou v kapele další tvůrci naladění na stejnou estetickou vlnu: cellista Osmo Ikonen a basista Lasse Lindgren. Doplňují je výrazní instrumentalisté, kteří typické atmosféričnosti soundu dodávají onu epičnost: trombonista Ilmari Pohjola (bratr trumpetisty Verneriho Pohjoly) a kytarista Lasse Sakara. Nové album vznikalo tři roky a je sošnější než to předchozí (Agartha, 2016). Všichni protagonisté se také obrnili syntezátory, jež místy opravdu doslova vyhřezávají. Syrová či minimalistická témata nahazuje a vykružuje především trombon, kytara je rozvíjí a mnohdy drtí, ostatní vytvářejí houstnoucí a dynamicky proměnlivou hmotu, jež posluchače přímo zavalí a nepustí do poslední noty. Ostatně, kdo Oddarrang zažil 25. ledna 2017 v Paláci Akropolis (v rámci festivalu Spectaculare), ví přesně, o čem píšu.
V úvodní skladbě Amber se kytarou nahozená minimalistická figura vytrvale zahušťuje až frippovským způsobem, trombón hraje jímavý motiv, elektronika je spíše ambientní, do toho vtrhává nervní rytmika. A posluchač je již lapen. Následující Ohlop začíná jako akustické pohlazení (kytara, violoncello) a končí jako nářez skrze navrstvené elektrické kytary a syntezátory. Poté přichází první vyvrcholení. Je jím třídílná kompozice Trichordon, již Lasse Lindgren věnoval islandskému filmovému skladateli Jóhanu Jóhanssonovi, který zemřel nečekaně 9. února loňského roku ve věku pouhých 48 let. Jestliže jeho ideálem byla „hudba, v níž se elektronické a akustické tóny snoubí v dokonalé harmonii“, pak Oddarrang jeho slova beze zbytku naplnila. První část (titulní Hypermetros) je sycena lahodnými témbry dechů a ambientní elektroniky, jež tvoří pouhé dva akordové shluky. Ve druhé (Klimakos) bují varhany a syntezátory a z minimalistické materie se vyloupne sice jednoduchá, ale výrazná melodie, jímavá i naléhavá zároveň, jíž se ujímají v kontrapunktu kytara a trombon. Závěrečná Pandura zachovává navzdory svižnosti a nabývající intenzity až sakrálně hymnický charakter. V následující skladbě Umi se jasně ozve severský folklórní motiv, který šperkují v různých kombinacích buď jen akustické nástroje, včetně harmonia, nebo jejich fúze s kytarou a syntezátory. Ovšem když se v závěru spojí harmonium, trombon a violoncello, máte hlavu v oblacích. V evidentně životopisné skladbě 15 Years pak kapela sloučila všechny svoje polohy do jednoho vzrušujícího proudu plného psychedelie, ponoru, vzletu i brutálního nářezu. Album pak vrcholí (v pravém slova smyslu) osmiminutovou parádou Blackstarr; Oddarrang zde s chutí experimentuje s elektroakustickými zvuky a ambientem, s lahodnými unisony akustických nástrojů i elektronickou drone music. Let? Kolize v závěru? Každopádně mistrovský kus! Jako celé album…
Oddarrang: Hypermetros
Edition Records https://editionrecords.com/
