- Inzerce -

İlhan Mimaroğlu (1926-2012)

Včera (17. 7.) zemřel ve věku 86 turecký skladatel İlhan Mimaroğlu, známý především jako jeden z průkopníků elektronické a konkrétní hudby. Narodil se v roce 1926 v Istanbulu, v Ankaře studoval práva, ale pak se začal věnovat naplno hudbě. Jeho osud nasměroval v roce 1955 stipendijní pobyt na newyorské Columbia University, kde se seznámil s aktuálními experimenty v elektronické hudbě. Kromě toho jej ovšem uchvátil jazz, a tak kromě toho, že se stal v roce 1958 autorem první turecké knihy o jazzu, zaplouval do jazzových vod i ve své práci. Kromě komponování působil po přesídlení do New Yorku jako producent vydavatelství Atlantic a založil i vlastní značku Finnadar Records. Spolupracoval na albech s Johnem Cagem, Karlheinzem Stockhausenem, Suzanne Ciani, ale také s Ornettem Colemanem a Charlesem Mingusem. Podílel se na hudbě k filmu Federica Felliniho Satyricon. S jazzovým trumpetistou Eddiem Hubbardem společně natočili v roce 1971 desku Sing Me a Song of Songmy, z níž pochází i skladba Threnody for Sharon Tate.



 

A ještě čistě elektronická poloha tvorby İlhana Mimaroğlu:





Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!