- Inzerce -

Imperial Tiger Orchestra: Addis Abeba

Mental Groove Records / Absinthe Records (www.mentalgroove.ch / www.myspace.com/absintherecords)

Ve Švýcarsku usazená mezinárodní formace vychází z fascinace klasickou érou etiopské jazzové fůze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V  duchu těchto hypnotických groovů tvoří vlastní kompozice či aktualizuje díla etiopských klasiků (Mulatu Astatque, Mahmoud Ahmed…) strhujícím současným způsobem. Domícháno je to správné malé procentu afrorocku či  acidjazzového přístupu k elektronickému soundu. Z jinak poměrně klasického instrumentáře (Raphael Anker – trubka, John Menoud – barytonsaxofon, Cyril Moulas – baskytara, Julien Israelian – bicí, Luc Detraz – perkuse) vybočuje pouze elektrifikovaný phin (etiopskou variantu oudu obsluhuje též basista) a poněkud staromilské (tedy nyní zase moderní) vybavení klávesisty Alexandra Rodrigueze, efektované Rhodes piano a Roland Juno. Dlouhohrající album Addis Abeba navazuje na též letos vydané stejnojmenné dvanáctipalcové EP.

Hned v úvodu nás překvapí jednoduchá ale skvěle účinná kombinace bublavého analogového basu a chřestidel. Z elektronického podkladu pak ale vystoupí dechová sekce a šlapající bicí. Meditativní hra na phin v  úvodu dalšího kusu může připomenout třeba slavné saharské Tinariwen. Valivý třídobý rytmus je základní konstantou, která je v osmidílné kolekci porušena pouze ve zlobivě taneční interpretaci Astatqueho hitu Emnete. Všude bez výjimky se tu ale potkáme se šťavnatými sóly barytonsaxofonu a trubky, s nekompromisně tvrdým Rhodes piánem, či s  podivně levně ale autenticky znějícími varhanními zvuky, které právě třeba ve zmiňované Emnete ve spolupráci s baskytarou vytvořily příjemnou filmově tajemnou náladu.

Některé kompozice byly natočeny při živém koncertu, což při skvěle hutném zvuku posluchači většinou dojde až se závěrečným potleskem. Tradiční etiopská píseň Bati je zastoupena dokonce dvakrát, v živé i ve studiové podobě, při velmi podobné formě a téměř shodné časové délce je důvod pro toto zdvojení ale poněkud nejasný. Více se však této desce vytknout nedá.


laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí