V pátek 13.7. t.r. náhle zemřel zakládající člen skupiny Jablkoň, Ingo Bellmann. “Je autorem nebo spoluautorem velké části jablkoňského repertoáru a významně ovlivnil specifický sound a hudební směr, který skupinu proslavil,” píše se v tiskové zprávě podepsané leaderem jablkoně Michalem Němcem. “I když v kapele už 15 let přímo nehrál, stále to byl výborný kytarista a hlavně skladatel. Jeho svérázné muzikanství se projevuje na všech albech, které kdy skupina Jablkoň natočila. Několik jeho skladeb se objeví i na novém CD, které se teprve připravuje k vydání. Další hodiny jeho nahrávek nejrůznějších nápadů, motivů a improvizací teprve čekají na zpracování.
Ingo Bellmann pocházel ze starého rodu, jehož jméno nosili i známe osobnosti, např. švédský básník, pražský zvonař, či mecenáš výtvarného umění. Narodil se roku 1949 v Praze, kde vystudoval ČVUT (s titulem Ing.), ale i kytaru u profesora Milana Tesaře. Většinu svého života pak dělil mezi obchod (v současnosti byl obchodním ředitelem Syntea software group) a hudbu. Vždy byl zvyklý dělat všechno s plným nasazením, na nejvyšší obrátky. Tak, aby toho dokázal stihnout co nejvíce. To bohužel platilo jen do nešťastného dne “pátku třináctého “. K bohatě naplněnému životu Ingo Bellmanna neodmyslitelně patřil i sport, a právě při sportování se jeho srdce i život definitivně zastavily.”
Ingo Bellmann v Jablkoni působil do poloviny devadesátých let, nahrál s ní tedy mimo jiné stěžejní alba Devátá vlna a Baba Aga. Hravě avantgardní Jablkoň, v jejímž zvuku se folk a jazz míchaly s klasikou a svérázně poetickým humorem, odkryl(a) svou písničkářskou tvář až po jeho odchodu, na CD příznačně nazvaném Písničky. Ingo Bellmann se prý do písní pouštět nechtěl, neboť je považoval za “královský” žánr a nebyl si jist, že “je hoden” – tak nějak to v nějakém rozhovoru kdysi řekl Michal Němec. Na Písničkách má ale Ingo Bellmann hezké kousky hned dva…
