Švýcarskou pianistku Iréne Schweizer (ročník 1941) a nizozemského bubeníka Hana Benninka (ročník 1942) spojuje nejen fakt, že jsou prakticky vrstevníky, ale především to, že si prošli hard bopem a posléze se oddali free jazzu, oba mají bohaté zkušenosti s hraním v duetech piano – bicí, byli fascinováni americkým jazzem i indickou hudbou a nakonec našli svůj specifický evropský přístup. Potkali se počátkem sedmdesátých let minulého století a pak se jejich cesty čas od času protínaly. V roce 1981 například v kvartetu společně se saxofonistou Rüdigereme Carlem a jihoafrickým basistou Johnnym Dyanim (od něj si na „návratovém“ album vystřihli také jednu skladu) a poté v triu s trombonistou Georgem Lewisem. Jejich vzájemnou souhru v duu pak dokumentuje bezejmenné album, které vyšlo na Intaktu o dvacet let dříve než jejich novinka.
Na novém opusu je jejich dokonalé souznění jasně znát již v úvodní titulní společné skladbě. Je to vskutku údernické album, na němž se s tím ani jeden z protagonistů nemaže. Benninkovy kusy jsou malinko razantnější, Schweizer do svých kompozic přece jen sem tam vnese něžnější moment, což jim ovšem nijak neubírá na pořádném kalibru. Jejich hlavní devizou je úžasný cit pro dynamiku a různé kejkle, které ve výsledku nepůsobí nijak krkolomně, ale naopak skvěle zapadají do sebe. A umí dát zcela současný esprit a pořádnou kadenci i dávnému romantickému hitu Meet Me Tonight In Dreamland z roku 1909. Nesentimentální a přesto procítěnou poctou je jejich druhá společná skladba To Misha With Love věnovaná jejich někdejšímu souputníkovi, geniálnímu pianistovi Mishovi Mengelbergovi, který v současnosti už nemůže veřejně vystupovat. Tohle vyznání je o to silnější, že v sobě nese spoustu skotačivosti a hravosti a není to žádný hymnus. A závěr zcela symbolicky patří opět brilantně vystřihnuté cover-verzi skladby Eronel od jejich vzoru Thelonia Monka, která je vskutku šťavnatou třešinkou na dortu. Schweizer i Bennink jsou nadčasoví, avantgardní a zároveň skousnutelní i pro posluchače, který nějakým přílišně avantgardním postupům nehoví. Mají na svůj věk zcela neutuchající vitalitu a dravost. Je to sonická sprcha, která vás příjemně osvěží i namasíruje. Jejich hudba je zároveň neuvěřitelně kompaktní a přitom ústrojně rozevlátá. Doslova z ní čiší radost i pozitivní potutelnost s jakou si navzájem předhazují své party. Zkrátka návrat, který by se měl stát permanencí, protože tahle souhra nemůže nikdy zevšednět.
Iréne Schweizer / Han Bennink: Welcome Back
Intakt Records
(https://intaktrec.bandcamp.com)