Iva Bittová: Iva Bittová
ECM (www.ecmrecords.com)
Distribuce 2HP (www.arta.cz)
V posledních několika letech přinášely nahrávky Ivy Bittové smíšené pocity. Byla v nich cítit originalita, s níž zpěvačka a houslistka rozvířila vody v osmdesátých a devadesátých letech, zároveň však v nich cosi překáželo. S tím, jak překročila hranice alternativy a zaujala širší okruhy, začaly se nabízet nové možnosti spolupráce, a právě ty jako by byly často kreativním závažím. Nahrávky s Netherlands Wind Ensemble, Bang on a Can All Stars i DJ Javasem chtěly otevírat žánrové hranice, místo toho výrazný hlas použily jen jako exotický prvek a nezachovaly kvality, které s ním byly spojené – především hravé balancování na hraně pevného tvaru skladby, který lze improvizací volně rozbíjet a měnit. Nová nahrávka potvrzuje domněnku, že redukce množství spolupracovníků může být vykročením tím správným směrem.
Základním mottem desky se zdá být „Nic navíc.“: Deska nemá název, skladby jsou označeny jen jako Fragment I–XII, zní tu hlas, housle a na dvou místech kalimba, africké prstové piano. Kromě producenta Manfreda Eichera do výsledku přispěl jedním textem Chris Cutler, jeden je vypůjčen od Gertrude Stein a hudební inspirací posloužil španělský skladatel Joaquín Rodrigo, jehož melodii ukolébavky si Iva Bittová adaptovala pro Fragment VI.
A radikální jednoduchost je i v hudbě samotné. Iva Bittová se svým hlasem vlastně nedělá nic zvláštního (třeba ve srovnání s jinou výraznou vokalistkou na značce ECM, Meredith Monk) – nepoužívá nezvyklé techniky, nepředvádí extrémní rozsah. A je třeba říci, že čím „obyčejněji“ zpívá, tím lepší je. Místa, kde se poněkud rozmňouká, jsou spíše rušivá. Housle slouží někdy jako doprovod po způsobu lidových hudců, kdy drží podklad z dlouhých souzvuků, nebo jednoduchý rytmických modelů, jindy zdvojují linku hlasu a občas dostanou prostor pro vlastní intermezza. Čistě houslový Fragment VIII je svými melodickými obrysy a klouzavými přechody mezi tóny asi nejvýraznějším připomenutím moravsko-cikánských inspirací. Jsou tu místa, kde hudebnice pustí svůj temperament z uzdy, ale jako celek působí deska klidným, zamyšleným dojmem. Označení Fragment pro jednotlivé části je příhodné, hudba uplývá jakoby mimochodem, bez tlaku a nucení, není uzavřena do vycizelovaných forem s promyšlenými gradacemi, spíš připomíná lehkou rukou vedený štětec kaligrafa. Také jako by se nad albem vznášel duch hudby Erika Satieho, která se jeho současníkům zdála příliš jednoduchá, aby byla dobrá.
Rozostřená fotografie na obalu desky připomíná spoustu dalších obalů od značky ECM, ale troufnu si tvrdit, že nad nahrávky z tamní produkce posledních let spíše vyčnívá. Rozhodně je to důkaz, že Iva Bittová ještě nevyčerpala svůj tvůrčí potenciál.
