48°13’15.89″N, 16°20’3.76″E*
* GPS souřadnice doporučuju „copypastnout“ do Google Earth. Nebo i někam jinam, ale přijdete tím o onen půvabný zoomový přílet z vesmíru na konkrétní místo na planetě.
Kapitolu o vídeňských improvizátorech uvozujeme anketou na téma „Struktura města, struktura hudby“ nejen, abychom představili některé protagonisty v krátkých portrétech, ale i proto, že lakonická prohlášení kombinovaná se složitými odkazy ke klasické hudbě a sociologii , svobodomyslný mix tzv. „vysokého“ s tzv. „nízkým“ je pro tuto neformální skupinu hudebníků charakteristickým
Burkhard Stangl — kytara, elektronika
Burkhard Stangl je vídeňský kytarista a skladatel, který se systematicky řadu let pohybuje na hraně mezi současnou vážnou hudbou a volnou improvizací. Byl členem improvizační skupiny „Polwechsel“ a stále je součástí kolektivu „efzeg“ spolu s Borisem Haufem, Billy Roisz, Martinem Siewertem a Diebem 13. Jako kytarista spolupracoval (mezi jinými) s Taku Sugimotem, Taku Unamim, hostoval na deskách Christiana Fenesze, stejně jako uvedl řadu sólových vystoupení po celém světě.
https://stangl.klingt.org/
Klaus Filip – laptop
Vídeňský laptopista, vynálezce softwaru „lloopp” (nedávno se přetransformoval do verze “ppooll”), který umožňuje vytvářet otevřené struktury pro živou improvizaci a je používán řadou uznávaných hudebníků využívajících elektroniku.
Spolupracoval nebo spolupracuje s: Los Glissandinos, Orchester 33 1/3, Radu Malfatti, Werner Dafeldecker, Dieb13, Christof Kurzmann, Boris Hauf, Christian Fennesz, John Butcher, Sabine Marte, Gilles Aubry, Cordula Bösze, Silvia Faessler, Taku Unami, Taku Sugimoto, Toshimaru Nakamura, Arnold „noid” Haberl, Tim Blechmann…
https://losglissandinos.klingt.org/
Arnold Haberl aka Noid – cello, elektronika
Violoncellista a skladatel, jehož hudební přístup může být charakterizován jako “základní výzkum”. Jeho dílo spadá do široké škály často vzájemně odlehlých oblastí hudby – od sólových vystoupení po skladby pro komorní orchestr, od zvukových instalací po video, přičemž neustále rozmazává hranice mezi hudbou a “soundartem”. Tento přístup jej přivedl ke spolupráci s umělci z rozličných oborů: s choreografy jako jsou João Fiadeiro, Colette Sadler, Akemi Takeya, Philipp Gehmacher… vizuálními umělci: Alexander Schellow, Heike Kaltenbrunner, Erik Hable nebo andré goncalves a improvizátory: Klaus Filip, Taku Unami, o.blaat, Axel Doerner, Christian Weber, erikM, dieb13, Kazuhisa Uchihashi,
Burkhard Stangl, Yan Jun, Taku Han-noda, Carl Stone, mattin…
https://noid.klingt.org/
Dieb 13 – gramofony, kluppe
Dieter Kovačič aka Dieb 13 je vídeňský turntablista vystupujicí také pod jmény Takeshi Fumimoto Echelon, Dieter Bohlen, nebo Dieb14. Je jedním z nejznámějších představitelů rakouské avantgardní hudební scény, hráčem, který zvukově vyzdvihl gramofon na úroveň klasického nástroje. Krom obvyklých plunderfonických kompozic a tanečních rytmů využívá i zvuky těla a mechaniky gramofonu. První sólové CD vydal v roce 2000, spolupracuje s řadou dalších hudebníků a výtvarných umělců, mj. Billy Roisz, Burkhardem Stangl, Günterem Müllerem, ErikemM a Johnem Butcherem.
https://dieb13.klingt.org/
1/ Hudebníci často protestují, kdykoli někdo zmíní národní nebo regionální vliv na jejich hudbu. Pomineme-li základní klišé, která s touto otázkou člověku automaticky naskakují, můžeš popsat, jak tvoje hudba reflektuje město, ve kterém žiješ?Vidíš nějaké podobnosti mezi strukturou svého města a strukturou hudby, kterou hraješ?
Burkhard Stangl:
1 a: “Město samo nemusí ovlivňovat přímo, hraje tu roli spíše celková atmosféra, která se ti “subkutánně” zaryje pod kůži. (a možná, že tohle je jiné ve chvíli, kdy se přestěhuješ z evropského města do metropole, jako je Mexico City, Bangkok nebo Kapské město).
V mém případě je důležitý vliv 2. vídeňské školy – Schönberg, Berg, Webern, ale tato revoluční hudba byla a je inspirativní vlastně kdekoliv. Přesto však platí, že určitá hudba nebo hudební scéna roste na určitém místě a v určitém čase lépe než jinde.”
1 b: “Tradiční vídeňské písně (s jejich hlavními tématy, kterými jsou smrt, víno, láska, melancholie) hrají jistou roli v hudbě dua Schnee (kde je mým spoluhráčem Christof Kurzmann). Tahle hudba navíc funguje také jako určitá demonstrace pomyslného hudebního domova, zvláště hrajeme-li někde v cizině. Kvůli fašismu totiž v Rakousku neexistuje neposkvrněný vztah k tradiční hudbě.”
1.c) “Nějaká podobnost mezi strukturou mého města a strukturou mé hudby? Ne.”
Klaus Filip: “Ne.”
Arnold Haberl aka Noid:
“Já neprotestuju – vůbec ne. Spíš si ovšem myslím, že jsem ovlivňován různými jinými věcmi, například těmi ryze praktickými jako je levný nájem, který je zásadně důležitý pro ten fakt, že ještě stále vytvářím hudbu a taky vliv kolegů hudebníků atd. … je těžké to takhle všechno vyjmenovat, ale v podstatě si myslím, že všechny tyhle okolnosti zrcadlím ve své hudbě, nesázím až zas tolik na svou vlastní kreativitu … jak to vlastně dělám – nevím!
Vezmeme-li v úvahu jaké množství nervových impulsů v lidském mozku zpracovává vnitřní procesy (je to jako nějaká ohromná byrokratická mašinérie), které člověka také ovlivňují, pak se mi zdá, že něco tak vágního, jako je vliv městské struktury, může být v hudbě jen těžko ropoznatelné. Ledaže by si to autor stanovil jako záměr. Tak je tomu například u mého cd “you’re not here”, které bylo inspirováno strukturou barcelonského pavilonu od Miese van der Rohe, ale to by nikdo nerozkódoval, pokud by to předem nevěděl.”
Dieb 13: “Jen minimální podobnost.”
2/ Proměnil se tento vliv prostředí na tvou hudbu nějak za posledních, řekněme šest, sedm let?
Burkhard Stangl: “Ne.”
Klaus Filip: “Žádný vliv.”
Arnold Haberl aka Noid: “Nevím.”
Dieb 13: “Pořád se to mění.”
3/ Být součástí určité hudební komunity je, bezesporu, velmi podpůrné pro vývoj jednotlivých hráčů. Ale stalo se ti někdy, že si stejnou výhodu zničehonic uviděl jako omezení, jako svého druhu “klec”? Jaké “techniky” doporučuješ použít pro únik z této potenciální pasti?
Burkhard Stangl: “Jako omezení jsem to nikdy necítil, ale pokud by tu vyvstala potřeba uniknout z pomyslné klece, mohlo by pomoci začít myslet více v mezinárodním hudebním kontextu.”
Klaus Filip: “Žádná klec, žádná omezení, žádný důvod k úniku.”
Arnold Haberl aka Noid: “’Snaha opustit všechny možné klece je mojí hlavní prací, když cvičím na nástroj, ale vlastně nevěřím, že únik je tak úplně možný.”
Dieb 13: “Moje technika úniku je nedržet se pouze jednoho stylu, místa nebo určité osobnosti.”
4/ Dokážeš stanovit určitý bod, od kterého ses cítil být součástí hudební komunity?
Burkhard Stangl: “Určit jej přesně nedokážu, ale přirozeně že existuje: hudba přece není jenom zvuk, ale taky dynamická sociální interakce!”
Klaus Filip: “Jsem svým způsobem součástí mezinárodní komunity improvizátorů, ale necítím se být členem specifické vídeňské scény.”
Arnold Haberl aka Noid:
“Do určité míry – ano – myslím, že jsem tak nějak částí různých komunit, některých definovaných regionálně, jiných zase pomocí určitého hudebního přístupu, ale také přátelstvím lidí, kteří žijí na druhé straně planety…
Dieb 13 : “To se mi stalo vícekrát…”
Předchozí díly:
6 km od civilizace (1) Úvod – “Hudba starého muže”
6 km od civilizace (2) Barcelona, „Mínim“ 2004
6 km od civilizace /3/ Barcelona, „Música á Metrònom“ 2005
6 km od civilizace /4/ Barcelona – byty, ateliéry, patia, lofty 2008
