Kolekce skladeb od řady proslulých skladatelů, která vznikla k příležitosti padesátých narozenin Daniela Mateje, vyšla loni též na CD.
Skladby vzniklé k jubileu konkrétní osoby se občas musí smířit s krátkou životností, podmíněnou svým určením. To ji na druhou stranu dodává jistého půvabu. Hudba, která ví, k čemu má posloužit, a nechce dále zabírat prostor. Na druhou stranu, pokud se takových sejde více, zvláště jsou-li určeny jednomu oslavenci, může vzniknout zajímavé metadílo, kolektiv autorů hudebně portrétující jednu osobu. To je případ projektu F/fty, za nímž stojí klavírista Ivan Šiller a skladatel Daniel Matej. Tomu druhému je věnováno dvacet osm z devětadvaceti kompozic na disku. On sám je autorem té devětadvacáté (respektive první co do chronologie i zařazení na disku), kterou napsal v roce 1997 k padesátinám své učitelky klavíru. V roce 2013 pak z iniciativy Ivana Šillera vznikly skladby ostatních skladatelů právě k Matejovým vlastním padesátinám a v jeho podání se také dostaly na CD vydané jako první položka na značce InMusic. Za tou se jinak skrývá občanské sdružení s ambicí šířit hudbu a hudební vzdělávání na Slovensku mimo zaběhnutá centra.
Album je kolekcí klavírních miniatur s několikráte nasazenou dopomocí jiných zvukových zdrojů. V Matejově vlastní skladbě se přidává klarinetista Braňo Dugovič a skladatel sám hrající na flašku a hvízdající. V několika dalších případech se zapojí Fero Király s elektronikou. Sedm skladeb se vejde do minuty, jen čtyři překročí tříminutovou stopáž a dvě to dokonce dotáhnou na více než šest minut, což v tomto kontextu působí již málem jako wagnerovská rozmáchlost. Soudobá vážná hudba je globalizovaným propletencem, do něhož je slovenská scéna důkladně zapojena (důkladněji než ta česká), a tak v oslaveneckém zápisníčku najdeme podpisy z mnoha stran. Louis Andriessen dodal energickou, lehce swingující, jednohlasou minutku, Andrea Beier-Lenko nechala během stejné doby zaznít přesně dva tóny obložené tichem. Elliot Sharp vystavěl atonální polyfonní konstrukci, Egidija Medekšaitė rozprostřela sled pomalých akordů, do jejichž doznívání se plete drnčení preparovaných strun. David Dramm také pracuje s řadou akordů, ovšem ke každému klavírista ještě zahlásí jméno jednoho skladatele 20. století. Samozřejmě na závěr zazní „Matej.“ Jednu ze dvou „nejupovídanějších“ skladeb napsal Peter Graham, zamyšlenou cestu poskládanou z tichých melodických motivů.
Stejně jako mnohé z názvů odkazují k adresátovi a jeho jubileu, lze předpokládat, že v hudbě samotné bude schován nějaký ten insiderský špílec, který nezasvěcení neodhalí. Možná je schován ve vlnobití klastrů, možná v naivistickém (nebo snad ironickém) valčíčku nebo divných zvucích zamíchaných mezi klavírní tóny ve skladbě Jona Rose. Nemá ale cenu rozebírat každou jednotlivou kompozici. Jejich autoři nejspíš také pracovali s vědomím, že netvoří dílo, jež by fungovalo samostatně. Ovšem právě z tohoto vědomí a z dramaturgického nápadu iniciátorů projektu vznikl působivý a příjemný celek. Sice stačí některé skladby uplynout dřív, než stihnete přečíst jejich název, ale dohromady se skládají v jeden silný opus. Kromě zmíněného portrétu oslavencova to lze číst i jako shrnutí hudebních poetik určitého okruhu, zároveň pestrého i v čemsi vzájemně spjatého.
Ivan Šiller: F/fty
InMusic (https://www.in-music.sk)