- Inzerce -

Ivan Šiller: F/fty

Kolekce skladeb od řady proslulých skladatelů, která vznikla k příležitosti padesátých narozenin Daniela Mateje, vyšla loni též na CD.

Skladby vzniklé k jubileu konkrétní osoby se občas musí smířit s krátkou životností, podmíněnou svým určením. To ji na druhou stranu dodává jistého půvabu. Hudba, která ví, k čemu má posloužit, a nechce dále zabírat prostor. Na druhou stranu, pokud se takových sejde více, zvláště jsou-li určeny jednomu oslavenci, může vzniknout zajímavé metadílo, kolektiv autorů hudebně portrétující jednu osobu. To je případ projektu F/fty, za nímž stojí klavírista Ivan Šiller a skladatel Daniel Matej. Tomu druhému je věnováno dvacet osm z devětadvaceti kompozic na disku. On sám je autorem té devětadvacáté (respektive první co do chronologie i zařazení na disku), kterou napsal v roce 1997 k padesátinám své učitelky klavíru. V roce 2013 pak z iniciativy Ivana Šillera vznikly skladby ostatních skladatelů právě k Matejovým vlastním padesátinám a v jeho podání se také dostaly na CD vydané jako první položka na značce InMusic. Za tou se jinak skrývá občanské sdružení s ambicí šířit hudbu a hudební vzdělávání na Slovensku mimo zaběhnutá centra.

Album je kolekcí klavírních miniatur s několikráte nasazenou dopomocí jiných zvukových zdrojů. V Matejově vlastní skladbě se přidává klarinetista Braňo Dugovič a skladatel sám hrající na flašku a hvízdající. V několika dalších případech se zapojí Fero Király s elektronikou. Sedm skladeb se vejde do minuty, jen čtyři překročí tříminutovou stopáž a dvě to dokonce dotáhnou na více než šest minut, což v tomto kontextu působí již málem jako wagnerovská rozmáchlost. Soudobá vážná hudba je globalizovaným propletencem, do něhož je slovenská scéna důkladně zapojena (důkladněji než ta česká), a tak v oslaveneckém zápisníčku najdeme podpisy z mnoha stran. Louis Andriessen dodal energickou, lehce swingující, jednohlasou minutku, Andrea Beier-Lenko nechala během stejné doby zaznít přesně dva tóny obložené tichem. Elliot Sharp vystavěl atonální polyfonní konstrukci, Egidija Medekšaitė rozprostřela sled pomalých akordů, do jejichž doznívání se plete drnčení preparovaných strun. David Dramm také pracuje s řadou akordů, ovšem ke každému klavírista ještě zahlásí jméno jednoho skladatele 20. století. Samozřejmě na závěr zazní „Matej.“ Jednu ze dvou „nejupovídanějších“ skladeb napsal Peter Graham, zamyšlenou cestu poskládanou z tichých melodických motivů.

Stejně jako mnohé z názvů odkazují k adresátovi a jeho jubileu, lze předpokládat, že v hudbě samotné bude schován nějaký ten insiderský špílec, který nezasvěcení neodhalí. Možná je schován ve vlnobití klastrů, možná v naivistickém (nebo snad ironickém) valčíčku nebo divných zvucích zamíchaných mezi klavírní tóny ve skladbě Jona Rose. Nemá ale cenu rozebírat každou jednotlivou kompozici. Jejich autoři nejspíš také pracovali s vědomím, že netvoří dílo, jež by fungovalo samostatně. Ovšem právě z tohoto vědomí a z dramaturgického nápadu iniciátorů projektu vznikl působivý a příjemný celek. Sice stačí některé skladby uplynout dřív, než stihnete přečíst jejich název, ale dohromady se skládají v jeden silný opus. Kromě zmíněného portrétu oslavencova to lze číst i jako shrnutí hudebních poetik určitého okruhu, zároveň pestrého i v čemsi vzájemně spjatého.

Ivan Šiller: F/fty
InMusic (https://www.in-music.sk)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.