- Inzerce -

Izrazets

Moskevské powertrio přináší na svém eponymním albu to nejlepší ze svých dosavadních pokusů o skloubení noise rocku, dubu a volné improvizace.

Tato kapela vznikla již v roce 2009, napřed hrála čistě volně improvizovanou instrumentální hudbu pod názvem High Pressure, a tehdy vydala i svou první nahrávku. Své nynější jméno Izrazets přijala o rok později po rozšíření sestavy o saxofon Antona Mahova. Zpočátku déle bojovala o pozornost, se svým žánrovým zaměřením nacházeli jen pomalu na moskevské scéně publikum i podporu klubové scény či labelů. Zřejmě i z toho důvodu měli Izrazets také několik delších tvůrčích přestávek. Ostatně i loni v prosinci vydané první plnohodnotné studiové album dokumentuje jejich zatím poslední aktivní období okolo roku 2016 a 2017, opět pouze v triu. Nahrávka je to ale plná energie a skvělých nápadů. Kytarista Dmitrij Kozulev, baskytarista Dmitrij Lapšin a bubenice Oksana Grigorjeva tu předvádějí perfektní souhru a drive.

Úvod patří dvěma hardcorově divokým kusům. Společná razantní rytmická ostinata a riffy se tu prolínají s volně improvizovanou psychedelií, rytmika se občas usadí na dubově znějících linkách a kytara jí pak umí odpovědět vedle distorzí i šťavnatými delayi. Třetí skladba nazvaná Náhrdelník na svých více než deseti minutách přináší různé rytmické hříčky, freejazzovou komunikaci a dlouhé obrábění pomalejšího zatěžkaného beatu. To následující Stvoření probíhá zase především při hutné zkreslené zvukové stěně. Nekompromisně minimalistická basa se tu skvěle doplňuje se svižněji křepčící kytarou.

Dále se nám kapela představí i v humorných swingových ohlasech či tempově rozvolněných freejazzových trialozích hraných s brutalitou blízkou třeba i mnohým kapelám ze scény newyorského downtownu. Závěrečný track Smrt na diskontext jako kdyby trio většinu tvůrčích metod ještě znovu přezkoumalo z jiného úhlu pohledu. Počáteční zběsilý nářez v něm pak při nečekaných, často spontánních aranžích opravdu postupně umírá.

Album má velice přirozený a přitom hutný zvuk. Vřele doporučuji.

Izrazets: Izrazets
[addicted label] (https://noname666.bandcamp.com)


laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí