- Inzerce -

Jacob Kirkegaard: Conversion

Jacob Kirkegaard: Conversion

Touch (www.touchmusic.org.uk)

 

Napodobování nehudebních zvuků hudebními nástroji může vypadat různě: od bublajících pramínků Smetanovy Vltavy přes symfonickou imitaci lokomotivních rytmů v Pacific 231 Arthura Honeggera po analytický přístup francouzských spektralistů. Dán Jacob Kirkegaard je známý především prací právě s nehudebními zvuky, ať už to jsou nahrávky gejzírů nebo vlajkových stožárů. Mezi jeho nejzajímavější projekty patří zvukové mapování radioaktivních prostorů v Černobylu (na albu 4 Rooms, 2006) a amplifikace zvuků vydávaných lidským sluchovým ústrojím (Labyrinthitis, 2008). Zvukový svět z těchto desek se Kirkegaard na albu Conversion rozhodl přenést do světa akustických hudebních nástrojů. Konverze se chopil ve spolupráci s Nielsem Rønsholdtem a hráči relativně čerstvého dánského souboru SCENATET, do jejichž smyčců, dechů a bicích nástrojů převtělil chvění prostoru v černobylském kostele i vibrace z nitra vlastních uší. Dvě poloviny nahrávky jsou zvukově kontrastní: Labyrinthitis začíná vysokými tóny smyčcových nástrojů, které se o sebe třou a postupně se posouvají do nižších poloh, kde se vytratí do ticha. Church je temnější a zvukově plnější, rezonance opuštěného chrámového prostoru se stopami radioaktivního záření svěřil Kirkegaard dechům a bicím, slyšíme smyčcem rozvibrovávané činely, velký gong, nástroje se slévají do těžko identifikovatelného mručení, v němž se občas výrazněji rozezní některá část spektra. Zatímco v Labyrinthitis je „hudebnost“ použitých nástrojů jasně rozpoznatelná hned od počátku, v Church uchu chvíli trvá, než zvukový zdroj uhádne. Celkem logicky se ani v jednom případě nedočkáme náhlých změn ani dramatických prvků. Vše zvolna plyne.

Obě skladby znějí příjemně, ale zůstává otázka, zda nabízejí něco navíc oproti původnímu nehudebnímu materiálu. Bez povědomí o jejich předlohách bychom je mohli považovat za jedny z mnoha post-spektralistických cvičení v instrumentaci. Při opakovaném poslechu se ukazuje, že převod byl opravdu pečlivý a věrně zachytil proměny frekvencí. Na původních nahrávkách zvuků ze zákrutů ucha i Černobylu je ale pozoruhodná právě jejich ne-lidskost. Ačkoliv se při nahrávání Labyrinthitis mikrofon nořil do hlavy, zvuky, které tam zachytil, znějí jak z jiného světa. V instrumentální verzi prostě slyšíme housle. Jako by se fotograf rozhodl svou fotografii přemalovat olejovými barvami. Nemusí z toho vzejít špatný obrázek, ale původní snímky byly natolik svébytné, že k nim nové barvy nic zásadního nepřidávají.

Ukázka z alba je zde: https://soundcloud.com/experimedia/jacob-kirkegaard-conversion


Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.