- Inzerce -

Jaga Jazzist: Pyramid

Norská superskupina Jaga Jazzist novou deskou ujišťuje, že je nás stále schopna překvapit způsoby, jak hluboce lze zhodnotit současný tok inspirací napříč hudebními žánry.

Poté, co se ve svých počátcích Jaga Jazzist prezentovali jako originální nu-jazzové těleso ve stáji tehdy k dané věci nejpovolanějšího labelu Ninja Tune, předvedli během tohoto století různé žánrové veletoče dokonce až k artrockovým konceptům. Po mnoha kompozičních eskapádách Jaga Jazzist ale zjevně zjistili, že jejich osobitý aranžérský rukopis bude posluchačům jasný i při poměrně volných hudebních formách, a nejnovější kolekci Pyramid tak nechali na improvizaci a přirozené kolektivní souhře asi nejvíce ze všech dosavadních položek ve své diskografii.

Výsledkem jejich natáčení na švédském venkově jsou čtyři skvěle groovující vály v zásadě s jen několika připravenými komponovanými tématy, rytmickými patterny a správně načasovanými předěly. Ve volně vyvíjejících se strukturách tu Jaga Jazzist kombinují jakýsi post-cool jazz a rytmika si přitom zřejmě občas vzpomene třeba i na revoluční počiny Milese Davise, Bitches Brew či On the Corner. V podobném konceptu se zde však tentokrát pracuje také se žánry typu krautrock či s různými dalšími rockovými odnožemi s psychedelickou až kosmickou přidanou estetickou hodnotou. Přelom šedesátých a sedmdesátých let se zde připomíná i ohledně syntezátorového objevitelství, první kus na desce ostatně nese název Tomita.

Někoho mohou potěšit a jiného zase znechutit výrazné reminiscence na syntezátorové rytmické vzorce á la osmdesátá léta, ale osobně to chápu od autorského společenství i jako jistou ironii, když právě oni též napomáhali přelomovým žánrovým změnám směrem k soundu let devadesátých. Návrat diskurzu okolo zmíněných dekád můžeme ostatně v současnosti sledovat nejen v umělecké sféře. V rámci těchto výrazových posunů je logický i přechod k americkému labelu Brainfeeder, v jehož katalogu najdeme takové veličiny postmoderního přístupu k celému dosavadnímu jazzovému idiomu, jako jsou Flying Lotus, Thundercat nebo Kamasi Washington.

Předchozí tvůrčí období Jaga Jazzist byly vždy průniky do nečekaných žánrových sfér. Do elektronických lámaných beatů, do indie rocku, do moderních pojetí afro-jazzu, do minimalismu, i do romantičtějšího orchestrálního zvuku. Na Pyramid můžeme sledovat fůzi všech těchto jejich dosavadních přístupů a výsledek může zajisté chytnout za srdce rovnocenné procento obyvatel všech kontinentů.

Jaga Jazzist: Pyramid
Brainfeeder (https://www.brainfeedersite.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.