- Inzerce -

Jak zní nedokončená křižovatka?

Miroslav Tóth provádí po místech, kam nikdo nechce jít.

„Je to jako psát průvodce po místech, kam nikdo nechce jít, dokud jsou ještě místy. Až potom. Až když jsou vytrhnutá z koloběhu někdejší funkčnosti a produktivity, vytěžená, opotřebovaná, ponechaná ladem, napospas schránkovým firmám nebo definitivně nedokončená. Až potom spolehlivě vzbudí pozornost umění (…) Je to nějaký zvláštní talent, že umění ucítí rozklad na vzdálenost až dvou set kilometrů a už k němu míří?“ Slova antropoložky Ivany Rumanové v bookletu doprovázejí kompozici Miroslava Tótha Nemiesta s podtitulem Neveselým nepožičiavame. V ní se spojují terénní nahrávky v původní i manipulované podobě se smyčcovým kvartetem a zavádějí posluchače na lokality, které nějak spadají do definice takzvaného ne-místa (non-place, non-lieu), jak ji v devadesátých letech zformuloval francouzský antropolog Marc Augé. Ten tímto pojmem označil prostory, s nimiž si nespojujeme žádný specifický charakter, skrze která se jen přesouváme na cestě k místům skutečným. Typickým příkladem jsou letištní haly. Nemiesta je pětidílná kompozice, jež nás vezme na exkurzi do atomové elektrárny, odstavené těžební štoly v Povltaví, nákupního centra Chodov, na nedostavěnou dálniční křižovatku u Dunaje, nebo do chátrajícího lázeňského domu Machnáč v Trenčianských Teplicích. Interpretace se ujal Dystopic Requiem Quartet stojící již za dřívějším Tóthovým albem Black Angels Songs. Na housle hrají David Danel a Anna Veverková, na violu Adam Pechočiak a na violoncello Andrej Gál. Jako host v některých částech obsazení rozšiřuje o housle a violu Júlia Urdová.

Zwetendorfská atomová elektrárna, která nikdy nebyla uvedena do provozu, slouží jako zdroj apokalyptické zvukové změti zkreslených úderů, do níž hráči spolu s drnkáním na nástroje usilovně pokřikují. Zkreslené zvuky udávají chvílemi poměrně pravidelný rytmus, který je ovšem neustále přerušován a znovu startován. Hektickou a agresivní atmosféru vystřídá možná trochu paradoxní poklid nákupního centra Chodov. Lidé se procházejí mezi obchody a smyčce mezi ně kladou akordy rozvíjející se z ticha k romantickému roztoužení a zpět do ticha. Podzemí štoly Josef na Příbramsku Tótha opět inspirovalo k nahuštění a zrychlení zvukového dění, skřípění v hloubkách, rychlá glissanda ve výškách, zkreslené údery jak ze starého sci-fi filmu. V léčebném domě Machnáč jako bychom nejprve poslouchali skrze chrchlající sluchátko starého telefonu, které se náhle přepne do řezavě krystalické kombinace elektronických ploch a vysokých tónů smyčců. Zvukové spektrum se postupně rozprostře a s ním přijde i větší dramatičnost. Hudba odrážející se od nedostavěné dálniční křižovatky nejprve nehudební zvuky dávkuje decentně, aby ve druhé půlce přitvrdila a místy přešla bezmála do čistého noise. Konec obstará krátká melodická vlnka.

Jak píše v bookletu již citovaná Ivana Rumanová, ne všechny lokality nahrávek naplňují bezezbytku obvyklou definici nemíst. Některá svůj charakter a smysl měla, ale přišla o něj, či ho naopak nikdy nestihla získat. I tak je ale hudba pozoruhodným zpracováním vztahu mezi zvuky a jejich lokalizací. Víme, na kterých místech se nahrávalo, zároveň je díky elektronickým manipulacím původní charakter zvukového prostředí zcela změněn. Tóthova hudba není jednoduchou ilustrací, ale zneklidňujícím proudem, z něhož jde občas hlava kolem. Ale právě proto možná skvěle vystihuje podstatu míst, s nimiž si jako společnost nevíme rady. Některá necháváme opuštěná pomalu se rozpadat, jinými procházíme nebo projíždíme, aniž bychom je vnímali. Alespoň v hudbě tak lze možná slyšet cosi jako jejich esenci.

K pětici Nemíst je přidán jeden žertovný čtvrtminutový bonus a také meditativní Nénia pre Ukrajinu, kterou autor napsal tři dny po vypuknutí války. Po sensorickém přesycení Nemiest s ní nastupuje série dlouhých akordů. Nejprve se zdá, že půjde o meditativní minimal ve stylu Arvo Pärta, ale záhy se hudba vydá do jiných, komplexnějších sfér, v nichž se střídá smutek s úzkostí.

Album vydala značka NEXT Festival Records letos 24. června, shodou okolností přesně měsíc před úmrtím Marca Augého, autora titulního termínu. V digitální podobě Nemiesta najdete na bandcampu, vinylová verze pak má přidanou estetickou hodnotu. Obaly byly převzaty z různých antikvárních elpíček, na která byl nanesen nový potisk. U mého exempláře tak zpod něj vykukuje Iveta Bartošová.

Miroslav Tóth: Nemiesta
NEXT Festival Records (https://nextfestival.bandcamp.com/album/nemiesta)
Foto: Lucia Mlynčeková-Tóthová

 


Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.