- Inzerce -

Jan Bang: Narrative from the Subtropics

Výrazný představitel živého samplingu a dalších elektronických hrátek Jan Bang (ročník 1968) má za sebou bohatou a různorodou kariéru. Začínal na popové scéně, ale záhy se dostal spíše k jazzu a ambientu a všechny tyhle zkušenosti umně proplétá a úročí je jako producent i performer. Spolu s Erikem Honoré (viz recenze na album Heliographs před týdnem) zpunktovali v roce 2005 v norském Kristiansandu festival Punkt, který se představil v různých mutacích v různých koutech Evropy a  ve dnech 8. až 10. dubna 2015 se bude  prezentovat též v pražském Paláci Akropolis a o den později v brněnské Flédě. Jan Bang se kromě účasti na třech live remixech představí hned první den také ve zcela improvizovaném setu společně s trumpetistou Nilsem Petterem Molvaerem, kytaristou Eivindem Aarsetem a v neposlední řadě s bubeníkem Hamidem Drakem.

Za Bangovo první samostatné album lze vlastně označit až opus …And Poppies From Kandahar z roku 2010, kde autor kompiluje nejrůznější  samply ze živých vystoupení  se studiovými dohrávkami, koketuje i s motivy z klasické hudby (Wagner, Schumann) a jasně dokazuje svou poučenost ze spolupráce s Brianem Enem, Davidem Sylvianem a především Jonem Hassellem (ten se na albu přímo podílel). Jeho nejnovější „sólovka“ Narrative from the Subtropics má sice do značné míry podobný koncept, ale rozhodně to není opakování téhož. I tady najdeme zvukové hříčky, ale překvapivě i jeden folkový tradicionál jen lehce okořeněný sonickými finesami (Singer´s Childhood), poezii Nilse Chr. Moerepstada (té se Bang s Honorém již v minulosti věnovali v jiné podobě na albu Going Nine Ways From Wednesday) či poněkud jiný výlet do vážné hudby Sinking Ship, kde Bang tvoří základy v podobě jakýchsi smyčcových ploch ale i filigránských vychytávek, zatímco hlavní part patří výrazné průzračné trubce Bangova dlouholetého souputníka Arve Henriksena. Nechybí tu samozřejmě ani Nils Petter Molvaer, jenž je podepsán naopak zastřenou trubkou i hudebním motivem na ponurém kousku Funeral Voyage, který tvrdí patřičně dunivou baskytarou Eivind Aaarset a Erik Honoré taktéž tmelí svou hrou na syntezátor. Mezi nejvýraznější kompozice patří dvě věci, na nichž má lví podíl zpěvačka Sidsel Endersen – melancholicky softjazzová téměř píseň Tide a klopotavá až zajíkaná ekvilibristická recitace s výrazným lyrickým pianem, Melee of SuitcasesCelkově má dílo typicky severskou atmosféru a pozvolné tempo, ale i spoustu nuancí a skvěle ukazuje celou paletu Bangova zvukového kejklířství.

Jan Bang: Narrative from the Subtropics

Jazzland (https://www.jazzlandrec.com)

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.