Je opravdu jen hrstka labelů, jejichž název může taky vykreslovat siločáry estetických a myšlenkových východisek. Tanzprocesz! Geniální zkratku si do svého názvu vypálil výjimečný francouzský label, který zahrnuje sice autory velmi odlišné, co do statických žánrových škatulek („elektronika, noise, plunderfonie, freenoise, freerock, electroakustika, drone, improvizovaná a experimentální hudba”), ale naopak velmi podobné, co se týče hudební řeči, jíž promlouvají. Label založil roku 2005 hudebník Jo Tanz, kterého zná nepočetná skupina fanoušků neurotické noise diskotéky z projektů Opéra Mort nebo Placenta Popeye. Společně s kolegou z Opéra Mort El-G také doprovázeli mystika mnohohlasí Ghédaliu Tazartèse na albu Les Comores projektu Reines D’Angleterre. První nahrávkou katalogu [ tanzprocesz ] byl netrelease DJ Froga Ground Up Vinyl, jenž byl opatřen nálepkami grind turntablismus a hudební kanibalismus. Už ten výrazně manifestoval pro label typické spojení zvuku, neurózy, emocionality a útoků na zdánlivě neochvějná centra.
Jakým způsobem ale spolu souvisí tanec (komunikace těla a zvuku) a proces (změna určitého stavu)? Mohli bychom říct, že tanec spojuje oddělené fáze pohybu, ruší strnulost. Jindy nemotorné a lopotné pohyby člověka jsou najednou v tanci zcela přirozené. Budeme-li chtít spojit prostřednictvím neurotických projevů ty projekty [ tanzprocesz ], které koketují s taneční hudbou, objevíme souvislost mezi nimi a ideály, které stojí v pozadí většinové dance music. Taneční parket musí být vyleštěn, hudba rytmicky přesná jako dobře namazaný stroj, čistota zvuku je požadavkem, který nebude nikdy dokonale dosažen, ale o nějž je neustále fanatický usilováno. Jinými slovy: rychlost, odosobněnost, asepse. Jako negace těchto principů, ale negace neurotická a hybridní, pak stojí projekty Opéra Mort, Decapitated Hed nebo Argumentix, jež se stále točí kolem tanečního parketu, ale rytmus u nich znamená srdeční puls, jeho mezery jsou sférou vypjatých emocí. Někde na hranici mezi digitalem a analogem vzniká prostor pro chybu-tepnu, z níž crčí krev. Nechtějí sice přijít o rytmus jako „akumulátor tělesné a milostné energie”, ale dávají si velký pozor, aby neztratili i bytostnou proměnlivost a nevyčíslitelné množství potencialit, jichž je schopen pouze člověk. Neuróza je charakterisitická především obkružováním, těkáním, které vždy ruší jakoukoliv celistvost – je symptomem vytěsnění. Tyto hudební projekty pak můžeme chápat jako nepatetické, protože parazitní, varování před vyprazdňováním původních kořenů taneční subkultury. Krom toho však do ní vnáší i subverzi. Používáním modulovaného, naléhavého hlasu, hrubých zvukových textur na pomezí noise přinášejí na párty do klubu úzkost, nepříjemné pocity – v podstatě něco zcela nepatřičného. Vytěsňování negativity přináší opojnou a nečekanou neurotickou reakci, při níž se kolem diskokoule točí smrt a paprsky stroboskopu velmi ztěžka pronikají přes všeobklopující tmu. Jen v záchvatu tance však přichází smíření, syntéza – něco zcela přirozeného, celek všech podstatných životních procesů.
Touha po nalezení hudby jako syntézy esenciálních životních procesů ale stojí v pozadí všech hudebních projektů na [ tanzprocesz ], jen může pokaždé nabývat jiných podob. V tvorbě Patricka Lombea to kupříkladu je pochroumaný šanson na pozadí páskové manipulace. Duo Blue Sabbath Black Fiji ve svém kytarovém noise nedá vyniknout jedinému náznaku melodie a vše doprovází zefektovaný hysterický vokál. JKP a Kevin Shields rozvíjejí svou představu white noise, který je pro ně výrazem bezpříznakové prázdnoty. Hlas Ghédalii Tazartèse se ocitá na celé škále jeho myslitelných poloh a často i za nimi – ne nadarmo v jeho tváři zahlédneme rysy podobné těm Josepha Beuyse. Projekt Nuslux pluje na pomezí noise, dada a estetiky sound povera. Svými nahrávkami do katalogu přispěli i další božští outsideři a ztracenci, jakými jsou Clayton Noone aka CJA, To Live and Shave in L.A., Nonhorse, Gang Wizard nebo Sudden Infant. Kdo by do takové společnosti neodolatelných neurotiků nechtěl patřit?
