Když v roce 1964 vyšlo album Jazz på Svenska, jeho protagonista, švédský pianista Jan Johansson, tak definoval skandinávský jazz, jehož podoba trvá dodnes a sklízí mezinárodní ohlas. Tehdy s tím vydavatel dva roky otálel, neboť jazz bez bicích a bez swingového rytmu, navíc s náladou severských lidových balad a tanců, vlastně ani jako jazz považován nebyl. Když Johansson v roce 1968 tragicky zemřel při autonehodě (bylo mu pouhých 37 let), jeho nahrávky byly ve Švédsku komerčně již natolik úspěšné, že dodnes (snad s výjimkou E.S.T.) nebyly v jazzu překonané…
Po 40 letech se k Johanssonově odkazu vrátil pianista Jan Lundgren. Letos padesátiletá hvězda švédského jazzu připomněla legendární Johanssonovy skladby v nových úpravách a interpretaci na loňském Ystad Sweden Jazz Festivalu (jehož je mimochodem uměleckým ředitelem). Ve městě, kde se odehrává úspěšný kriminální seriál Wallander, stanul vedle pianisty také kontrabasista (jako tomu bylo na onom Johanssonově průlomovém albu); tady jím byl výtečný Mattias Svensson. A navíc ještě Bonfiglioli Weber String Quartet, čímž se ona severská jazzová jinakost ještě umocnila a Lundgren se tak vyhnul i nebezpečí pouhé recyklace. Vznikla tak nahrávka, která nyní vyšla na mnichovském labelu ACT (jde již o Lundgrenův šestý titul pro toto prestižní vydavatelství): The Ystad Concert (A Tribute to Jan Johansson).
Na album se vešlo 16 skladeb, z toho všech 12 z Jazz på Svenska. Dvě pak pocházejí z alb Johanssonových adaptací polských a ruských lidových písní, jedna skladba je autorská (Lycklig resa) a Johanssonova. Potlesk nenásleduje po každém tracku, takže deska odsejpá, což je ku prospěchu věci. Tahle kolekce je totiž navýsost romantická, spíše baladická, melodicky vzletná. Naštěstí smyčcový kvartet není přeslazený, a navíc nehraje všude. Dokonce místy dodává hře jazzového dua šťávu, což je případ třeba skladby Pa angen stod en björk, která je postavena na svižném tématu a v níž probíhá velmi živá interakce mezi klavírem a smyčci, nebo dokáže jazzový tok emotivně vygradovat, jako je tomu v Stepp min stepp (což je úprava ruské lidovky Kalinka). Romantická vznešenost je naštěstí narušována i jinde. Třeba v Ganglek fran Älvdalen se pozoruhodným způsobem mísí téměř bluesový feeling klavíru s rozžhavenými souzvuky se smyčci, bezmála jižanskými, leckde se k sólu dostane samotný kvartet, z něhož se posléze vyloupne najjazzlé sólo houslí (Det Vore Synd att dö än). V předposledním tracku Slängpolska efter Byss-Kalle zní v úvodu vypjatě soudobé piano a kvartet je zde zhutnělý, znějící skoro janáčkovsky. Tolikrát profláklé, přesto až nepochopitelně přitažlivé Večery pod Moskvou (Kvällar i Moskvas förstäder) ústí pak do nefalšovaného amerického swingu. V Johanssonově kompozici Här kommer Pippi Langstrump (ano, opravdu z legendárního dětského seriálu Pipi Dlouhá Punčocha!), patřičně hravé, skotačivé, vystřihne kontrabasista excelentní sólo.
Ovšem v samotných duetech zní onen johanssonovsky krystalický komorní jazz v plné parádě; nikoli lesku, neboť lesk do jazzu nepatří. A to považuji za největší klad tohoto alba. Lundgren má cit pro melodii a její perlivě i emočně syté rozvíjení – Bandura je proto tanečně chytlavá, Det snöar dumkovitě lyrická (a s virtuózním kontrabasovým chorusem) a Berg-Kirstis Polska proměnlivá, počínaje blues a konče hardbopovou jízdou.
Album je to hezké, pohodové, což o to; ale je dalším důkazem odklonu labelu ACT od náročnějších forem moderního jazzu. Což je škoda…
Jan Lundgren: The Ystad Concert (A Tribute to Jan Johansson)
Act Music (https://www.actmusic.com)