Janneke van der Putten & Chris Galarreta: Invisible Architecture (Vocal And Acoustic Reflections In A Tower)
Aloardi Records (aloardi.org)
Na labelu Aloardi vyšlo nyní v limitovaném počtu 300 kusů (a s ručním sítotiskem coby coverem) vinylové album s dvojicí sónických kompozic nizozemské vokalistky a výtvarnice Janneke van der Putten a peruánského zvukového experimentátora Chrise Galarrety. Jde o část Galarretova dlouhodobého projektu Invisible Architecture – tentokrát byl zvukový záznam pořízen v loňském roce ve věži Ile de Vassiviére ve francouzském Centre International d´art at du paysage. V tomto projektu zkoumají oba aktéři akustické vlastnosti určitého prostředí v souvislosti s tónovou modulací, dýcháním, rytmem zpěvu, pozicí a typem mikrofonů a dalších snímačů zvuku, čímž probouzejí zvukovou architektutu místa a zároveň vytvářejí hudební kompozici.
Janneke van der Putten se sice narodila v Amsterodamu, ale žije a tvoří v Rotterdamu. Je autorkou audiovizuálních instalací, zvukových kompozic a hlasových performancí. Spolupracovala s experimentálními skladateli Philem Niblockem, Rorym Pilgrimem a Slavashem Akhlaghim, zpívala v Sonology Electroacoustic Ensemble Richarda Barretta a s Amelií Cuni (v mikrotonálních rágách Johna Cage). V roce 2012 realizovala s naší Lucií Vítkovou projekt The Intensive And Its Orbit, který ale zatím nebyl publikován. Při studiu na Uměleckém institutu v San Francisku (2008) objevila nejrůznější staré i současné vokální postupy a nyní sama vyučuje klasickou severoindickou formu Dhrupad, a to techniku akar. Tento výraz představuje pojem pro formu, tvar, obraz a v indické hudbě znamená trvalé vokální uchopení samohlásky A, jež slouží jako základní trénink hlasu pro všechny další vokální techniky. Zjednodušeně (a jinak) řečeno: hlas vytváří drony, často nepostradatelné pro současnou experimentální hudbu.
Chris Galarreta žije v Limě, je samouk. Přesto se stal vůdčí osobností peruánské experimentální umělecké scény již od roku 1995. Tento audiovizuální umělec, tvůrce a interpret elektroakustické hudby působí nejen v Jižní Americe, ale v posledních letech také v Evropě. Má za sebou více než stovku samostatných performancí a instalací. Zkoumá fyzickou strukturu určitých prostor (ať již v přírodě, nebo ve městech apod.), stírá rozdíl mezi zvukem a tichem, a to pomocí vyřazených elektrospotřebičů, domácích zvukových přístrojů, řízeně vyvolávaných chyb v softwaru, programování generativních nástrojů a transdukci pro člověka nepostřehnutelných fyzikálních jevů na slyšitelnou dimenzi.
Tyto aspekty tvůrčí práce oba protagonisté naplno využili právě v kompozicích Becoming – Siren (11:57) a Becoming – Storm (14:09). Lidský hlas, t.j. dronový zpěv (Janneke van der Putten) skrze instalované mikrofony, zvukové frekvence, generátory, oscilátory, snímače, rezonátory a bůhvíco ještě oživuje akustický prostor architektonického objektu, v tomto případě kruhové věže. A to nejen směrem dovnitř, ale také ven, pomocí ozvěny, odrazu, chvění, rytmu a filtrace. Oba tvůrci tak navzdory (a nebo právě kvůli) aleatorice dosahují mnohdy intenzivní hudební materie, hraničící na jednom pólu až s lahodným ambientem, na druhém pak s pořádně drsným noise. Občas dochází k pravidelnější rytmizaci, jež poněkud stmeluje občas hodně rozvolněný tok. Zaznamenáte také výrazné témbrové a spektrální plochy. Je co poslouchat, a to mnohdy s otevřenou pusou…
Navštivte osobní stránky obou umělců, najdete tam i mnoho hudebních ukázek, včetně tohoto čerstvého projektu.
Janneke van der Putten: https://www.jannekevanderputten.nl/
Chris Galarreta: https://sajjra.net/chrs/
