Kontrabasista a skladatel Misha Mullov-Abbado se 12. června přihlásil o slovo novým, v pořadí již třetím autorským albem. Tentokrát vehementněji než v roce 2017!
Předešlá nahrávka pro mne totiž byla zklamáním, jak ostatně píši v příslušné recenzi. Tentokrát se ta samá sestava excelentních muzikantů, tudíž vedle lídra James Davison (trubka, křídlovka), Matthew Herd (altsax), Sam Rapley (tenorsax), Liam Dunachie (piano) a bubeník Scott Chapman (chybí pouze perkusista Elad Neeman), nenechala zlákat dortem pejska a kočičky a natočila hutné, sevřené album. Navíc s odvážnějšími a ústrojnějšími výlety k vážné hudbě a především k free jazzu. Však jsou ústředním tématem nahrávky sny, jež v sobě skrývají naději, mystéria i otevřené třinácté komnaty mysli. Svoji roli na zdařilém výsledku má dozajista i další skvělý kontrabasista v roli producenta – Jasper Høiby.
Hudba sexteta je sycena vzrušující směsí expresivity a impresí. Střídají se polohy hardbopové, místy výrazně ochucené freejazzovým kořením, s cool jazzem, romantickou hudbou a minimalismem. Kolekci devíti svěžích skladeb zahajuje Some Things Are Just So Simple s kontrabasovým antré a posléze pak virtuózním sólem, k melodickému tenoru se přidají další dechy, výrazný melodický motiv zhutní, stejně tak rytmika, jež zároveň společně se sólovými chorusy s výbuchy emocí doslova rozkvete. Následující Equinox je obohacen o romantické témbry dechů v umném kontrapunktu a niterné piano i rytmiku; lídr tu navíc vystřihne úchvatné sólo, které vystřídá emočně gradující křídlovka a perlivé piano. V Little Vision protagonisté pracují ve velkém s lichými rytmy a´la Avishai Cohen, s postupným zahušťováním materie, z níž stříká šťavnaté sólo altky, a závěrečnou gradací filmem ovoněného minimalismu. Minimalismus hraje výraznou roli v bezmála bigbandově aranžovaném kousku The Infamous Grouse, zde ovšem náležitě svižný a nervní. Rytmika tu svádí souboj s pianem, saxy jakbysmet, k jejich strhující jízdě se přidává trubka, všichni se nakonec freejazzově odvážou. (Možná se ta skladba vztahuje k nejznámější skotské whiskey, přičemž zápor vyjadřuje negativní zkušenost.)
Seven Colours, nejdelší kompozice alba (11:52), je rozkročena mezi barvami duhy a krve. Z impresionistické malby po třech minutách vyhřeznou hardbopové exprese umocněné sóly altky a trubky; po osmé minutě se proud zklidní, takže si můžete vychutnat nádherné kontrabasové sólo, závěr je rozvolněný. Následuje Stillness, opravdu klidná, melodická skladba v cooljazzovém duchu. Zato Little Astronaut je až kabaretně rozverný, krouživě roztančený, též cirkusácký, ovšem s jazzově expresivními sóly, z nichž to saxofonové evokuje vášnivou hravost Alberta Aylera, blahé paměti. Deska pak graduje dvěma závěrečnými skladbami, jež jsou vystavěny vskutku podivuhodným způsobem. The Bear zprvu kráčí po basovém riffu za jímavým motivem téměř smutečním, pak se ale rozeběhne a už ho nic nezastaví; je pln síly, piano duní, trubka a saxy běsní opět až freejazzově, než zavládne basový riff. Blue Deer je prodchnut mystériem mytologického jelena z Mexika, jenž má co do činění též s kaktusem peyote. Dechy znějí chorálně v lahodných barvách, posléze se střetnou s nervní rytmikou, takže hudbě nechybí napětí a očekávání dění příštího. Aktéři nezklamali; dočkáme se freejazzového rozkladu i strhující straight ahead jízdy se sólovými erupcemi.
Tak tomu říkám majstrštyk, pánové!
Misha Mullov-Abbado: Dream Circus
Edition Records https://editionrecords.com/