- Inzerce -

Jean-Paul Dessy: Prophètes

Le Chant du Monde (www.chantdumonde.com)

Belgičan Jean-Paul Dessy (*1963) je současně interpret i skladatel; v  této dvojroli se představil i letos v červnu v pražské Arše, kde spolu s  Ostravskou bandou uvedl svou skladbu Orée-Oraison-Hors-Raison. Působí jako violoncellista, dirigent a umělecký šéf renomovaného ansámblu Musiques Nouvelles a právě interpretační činnost a bohatá zkušenost s  prováděním děl jiných současných skladatelů mu pomohla najít cestu na poli kompozice.

Dessy sice psával hudbu pro film, divadlo a tanec, s ambicióznější tvorbou ale začal později: „Zlomilo se to se skladbou Baruch: následovala další díla pro sólové violoncello, pro dvě violoncella, pak kvartet, hudba pro ansámbl a nyní opera a symfonická hudba. Ale vyšlo to od violoncella a odnikud jinud. To je základ, od něhož se odvíjel můj posun v komponování,“ můžeme si přečíst v rozhovoru se skladatelem, který je náplní bookletu k Dessyho profilovému albu Prophètes (Proroci) namísto obvyklejších autorských komentářů.

CD Prophètes zahrnuje pět skladeb pro sólové violoncello z let 1997–2007 v provedení autora. Čtyři z nich svými názvy prozrazují starozákonní inspiraci (Baruch, Sophonie, Amos, Exodus), pátá je nadepsána latinskou frází Non multa sed multum (Ne mnohé, ale mnoho). Názvy nevnímám jako programní, spíš jako emblematické.

Povaha hudby je ve všech pěti skladbách obdobná – nekomplikovaná, kontemplativní. Vždy jde o quasi improvizované variační rozvíjení jedné myšlenky figurativního charakteru; vlivy renesanční a barokní hudby jsou tu více než markantní.

Dessy neexperimentuje, (znovu)objevuje polohy, v nichž je zvuk violoncella – řečeno s dávkou patosu – nejpůvabnější, nejznělejší, a to bez zbytečných virtuózních gest, což bývá častým neduhem skladeb, které si instrumentalisté píšou sobě „na tělo“.

Mám za to, že čistě koncertnímu provedení se tato hudba vzpouzí. Představuji si ji v sakrálním prostoru za účasti náhodně příchozích návštěvníků, kteří se na delší či kratší dobu ponoří do hudebního toku a  pak zase odejdou – ne zklamáni, ale naopak nasyceni silou prožitého okamžiku. Nicméně i z kompaktního disku se Dessyho skladby poslouchají velice dobře.


faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL a díky covidovému lockdownu si osvojil nové způsoby tvorby.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!

Zkouška sirén: Amelia

Laurie Anderson v kokpitu s brněnskou filharmonií.