- Inzerce -

Jesu / Sun Kil Moon

Ve spojení amerického písničkáře Marka Kozeleka (Sun Kil Moon) a britského experimentálního hudebníka Justina Broadricka (Jesu) vzniklo album, jehož název / nenázev Jesu / Sun Kil Moon vystihuje podstatu této kolaborace a je dokladem rovnocenné spolupráce.

Oba hudebníci mají za sebou bohatou historii, jen výčet uměleckých pseudonymů Justina Broadricka vydá na stohy. Jeho diskografie obsahuje projekty jako je elektronický ambient Final, který založil ve svých třinácti letech, dále se coby člen skupiny Napalm Death účastnil nahrávání první grindcorové desky “Scum”, byl zakládajícím členem Techno Animal, se kterými se věnoval prvním pokusům o industriální hip-hop a jedním z jeho nejznámějších projektů je skupina Godflesh, která stála u zrodu žánru industriálního metalu. Pod hlavičkou projektu GOD se ve spolupráci s Kevinem Martinem věnoval kombinaci tohoto žánru s free jazzem a pro úplnost je ještě nutno zmínit, že Broadrick má na účtě také mnoho sólových DJ projektů. Ze stručného výčtu Broadrickových hudebních aktivit je jasné, že se ve své tvorbě pohybuje v širokých vodách tvrdé experimentální hudby a proplouvá napříč jejími žánry.

Naproti němu se Mark Kozelek, coby písničkář, drží na folkových, rockových a country vlnách. Kromě své sólové tvorby založil indie rockovou skupinu Red House Painters, ve které působil jako zpěvák a kytarista. Jeho nejznámějším počinem je ale indie folkový projekt Sun Kil Moon, ve kterém uplatňuje epiku a melodičnost folkového a country zpěvu a rockové hudební postupy.

Spojení těchto dvou odlišných hudebních proudů dalo vzniknout albu, které je protkané Kozelekovými osobními výpovědmi a zážitky. Ty jsou obklopené hustou a intenzivní harmonií Broadrickovy distortované kytary, jako tomu je například v úvodní písni “Good Morning My Love”, či citlivě obalené ambientní elektronikou, kterou můžeme slyšet ve skladbách “Exodus” nebo třeba “Beautiful You”.

Již před časem opustil Mark Kozelek ve své tvorbě svět metafor a dalších básnických prostředků a přiklonil se k poezii zvané “proud vědomí”. Své záměry vyjadřuje formou epického, osobního, volného vyprávění a na albu Jesu / Sun Kil Moon tak posluchači zprostředkovává výjevy ze svého osobního života. V písni “A Song of Shadow” si Kozelek představuje život bez své milované Caroline a vidí sám sebe jako opuštěného, prázdného muže. V písni “Exodus” pak zpívá o úmrtí dítěte a bolesti rodičů, kterou taková ztráta přináší. Vypráví o své sestřenici Carisse, která zemřela jako dítě, o svých přátelích Chrisovi, Brette a Denisovi, o své bývalé přítelkyni Katy, ale také o Nicku Caveovi a Danielle Steel, kteří přišli o své syny. Jak jsem již nastínila, Justin Broadrick obaluje “Exodus” do jemné elektroniky podporující monotematický klavírní part, který v instrumentaci dominuje. Na pozadí elektronického podkladu pulzuje dynamicky stoupající a klesající linka, která podporuje harmonické změny a napomáhá udávat melancholický ráz písně.

Bourání neosobní roviny však nekončí u deníkového charakteru textů, jak jsme jej mohli slyšet v přiložených ukázkách. Mark Kozelek jde ještě o krok dál a ve skladbách „Last Night I Rocked the Room Like Elvis and Had Them Laughing Like Richard Pryor“ a „America’s Most Wanted Mark Kozelek and John Dillinger“ předčítá dopisy dvou svých fanoušků, čímž je bezprostřední osobní rozměr ještě více umocněn. Svým příznivcům z Anglie a Singapuru pak Kozelek připisuje kredity za autorství písně.

Závěrem se nechám inspirovat Kozelekovým přístupem k textu a podělím se o bezprostřední dojem z poslechu alba. Nejprve jsem měla pocit, že jsem svědkem náhodného setkání. Sun Kil Moon vypráví, proudí z něj sáhodlouhé texty, ty ale kromě hodnoty obsahu nepřinášejí hudební uspokojení. Za zády mu stojí Justin Broadrick a pod “mluvený zpěv” tlačí osobitý zvuk Jesu. Zdálo se mi, že k sobě v žádném směru nepřilnuli, jako by k sobě hudba a zpěv ani nepatřily. Zvukovost Jesu, kterou již důvěrně znám, mě však bavila od prvních tónů “Good Morning My Love”. Když jsem se následně dovzdělala v oblasti textů a pozorně si poslechla vazby mezi hudbou a slovem, objevila jsem citlivou návaznost, se kterou hudba kopíruje emoce obsažené ve vyprávění.

 

Jesu / Sun Kil Moon

(https://www.sunkilmoon.com/jesuskm.html)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.