Jiří Kadeřábek: Hamoody… – Bridges / Technological Progress
(vlastním nákladem; https://www.jirikaderabek.com/recordings-video)
Jiří Kadeřábek, rodák ze Zlína (ročník 1978), nyní často pobývající v New Yorku, u něhož si v roce 2011 objednal skladbu i Bělohlávkův BBC Symphony Orchestra a přivezl ji po londýnské premiéře také na Pražské jaro (C pro orchestr), vydal ve vlastní režii naráz DVD a CD, které tak mapují jeho komorněji pojatou tvorbu v rozmezí let 2008 – 2013.
Hudbu Jiřího Kadeřábka významně určuje potřeba lidského elementu, to jest bezprostřední, mnohdy až intutivní interpretace (do tohoto procesu se většinou také autor sám zapojuje) a vůbec přítomnost hráčů na pódiu, v neposlední řadě též divadelní prvky. Proto jsou mnohé jeho kompozice zvěčněny i obrazem a mění se v podstatě do podoby hudebně-divadelních performancí. A to se týká právě DVD pod názvem Hamoody…, nazvané podle úvodní kompozice Hamoody Jauda.
Tato skladba pro popového zpěváka, smyčcový kvartet a zvukový záznam z roku 2008 byla zaznamenána v Bohemian National Hall v New Yorku v září 2011 v rámci Moving Sounds Festivalu. V interpretaci Jiřího Kadeřábka a kvarteta FourByThree tak umělecky ožívá příběh pětiletého chlapce Hamoodyho Jaudy se znetvořeným obličejem, oběti náboženských konfliktů v Iráku, kterého se ujali pěstouni ve Spojených státech. Základem kompozice je rozhlasová reportáž o tomto chlapci, která zdůrazňuje jeho nynější štěstí a spokojenost a jejíž součástí je i telefonický rozhovor dítěte se svými rodiči. Ten odhaluje v plné nahotě skutečnost: chlapcovo zoufalství a osamělost. Kadeřábek pracuje s tímto materiálem ve třech vrstvách, kterými jsou kompoziční a témbrové prvky jednoduchého pop songu, fragmenty textu z reportáže včetně telefonátu a výrazné scénické prvky. Teskný part smyčcového kvarteta je až srdcervoucí, Kadeřábek interpretuje textový part civilně, vše je umocněno závěrečným zoufalým „I love you, daddy!“, což je to jediné, co je chlapec schopen ze sebe při telefonátu s tátou vypravit.
Saki´s Irony, skladba pro operní hlas, popový hlas, doprovod a zvukový záznam, byla v roce 2009 zkomponována na základě známé Sakiho povídky Otevřené okno. Zde je až absurdní formou vyjádřena podstata ironie prostřednictvím konání dvou hlavních postav. Zjednodušeně řečeno, „ironie je, když výsledek je v přímém rozporu s tím, co se očekává.“ Kadeřábek vypráví o obsahu povídky, znějí samplované orchestrální a operní úryvky, také moravské lidovky, to vše ve zdánlivě nesmyslné koláži, poté zpívá živě za doprovodu dvou akustických kytar a v závěru přijde živá klasická zpěvačka a tma. Toto provedení se uskutečnilo v newyorském Flea Theater při festivalu Music With A View v dubnu 2011.
Vtipnou, až dadaistickou hříčku Don Hamburger pro baryton, ansámbl a zvukovou stopu z roku 2010 provedl Jiří Kadeřábek s Orchestrem Berg (pod taktovkou Petera Vrábela) v listopadu téhož roku v pražském klubu Roxy. Inspirována je otázkou smyslu a uměleckého dopadu pop-artu, zda je schopen být nositelem vznešených myšlenek. Kadeřábek uvádí jako příklad Mozartovy opery – jejich libreta jsou slabá a nadčasovost a uměleckost jim dodává až geniální hudba. Tak proč nezkusit napsat hudbu pro rychlé občerstvení? A tak se autor odrazil od Dona Giovanniho a jednoho obrazu z této opery oper – přípravy hostiny. Orchestr Berg hraje úryvky z Mozartovy opery v dekonstruované podobě, místy úmyslně jako ti nejhorší šumaři, z magnetofonového pásku se linou kolážovitě poskládané ukázky z opery Don Giovanni (zazní i fragmenty z jiných, např. z Kouzelné flétny), Kadeřábek zpívá, pak jí a pije, posléze prchá pryč hnán nutkavou potřebou a v závěru přestanou hrát i muzikanti a jen pijí a hází kelímky na zem. To celé v 5 minutách a 45 vteřinách.
The Tone Of a Broken Harp, The Sound Of Snapped String pro video, zvukový záznam, hlas, piano a smyčcové kvarteto zkomponoval Kadeřábek v roce 2010 a premiéroval v listopadu toho samého roku v newyorském Bohemian National Hall. Toto dílko je inspirováno temnotou a dekadencí, ukrytou v Máchově básnické skladbě Máj, což se naplno projevuje ve zvuku anglického překladu veršů. Poetické obrazy milostného citu a jarní přírody jsou zde konfrontovány s popisem ruin, zoufalství a smrti. Zaznívají elektronické drony, šumy, ruchy, lidský dech, atonální smyčcové plochy i lahodné tóny, Kadeřábek u klavíru recituje, vše je prokládáno videem, kde se člověk prodírá skrz větve stromů, poté trávou, pak vzhlédne nahoru, kde se převalují oblaka, objeví se bosé nohy, ruce, nahé tělo, do filmového obrazu vnikne automobil, z něhož trčí utržená neživá ruka z panny, kterou člověk stiskne v přátelském gestu.
Posledním kusem na DVD je nejdelší (25:45) kompozice Aj, už je ráno! pro video, zvukovou stopu, hlas, klavír a smyčcový ansámbl, premiérovaná v květnu 2010 opět v New Yorku. Účinkuje v ní, samozřejmě kromě autora, smyčcový soubor Sybarite5 a také newyorský vizuální umělec Jesse A Greenberg. Ten během hudební produkce staví z cihel jakési dva věžovité útvary. Nevím, co to mělo znázornit (možná, že vůbec nic), ale mně to evokovalo, jak moravský venkov byl a je ve znamení neutuchajícího stavění rodinných domků, vil a příbytků. Takový jsem měl pocit už za komunistů, když jsem zavítal na Moravu. Vzhledem k tomu, že kompozice byla napsána na základě moravské lidové hudby a poezie, nemusím být vůbec daleko od pravdy. Působilo to na mne kontrastním dojmem vůči oné hudebně manifestované čistotě vztahu k přírodě a rodné hroudě. Smyčcové kvarteto střídalo úžasné, až janáčkovsky vypjaté pasáže s dalšími formami soudobého vyjádření, včetně dodekafonie, Kadeřábek zpíval civilně, ale emocionálně úryvky moravských lidových písní, což střídal s najazzlými klavírními improvizacemi na příslušná folklorní témata. Tento pestrý hudební tok byl přerušován elektronickými ruchy a šumy a konkrétními zvuky z ze zvukového záznamu, jež doprovázely filmové abstrakce s vodou, pískem, barvami, poté s loupáním pomerančů v různých kontextech plus zážehy motorů a obrazy jedoucího automobilu, a celé to působilo značně zneklidňujícím dojmem. Až v samotném závěru se ozval pátý člen smyčcového kvinteta, kontrabasista v krátké sólové codě, a to až z opačného konce sálu. A poté ticho. A dlouhý záběr do publika, které nevědělo, zda je konec, lidé se ošívali a hleděli jeden na druhého, krčili rameny, než se jeden z nich pustil do potlesku a odstartoval potlesk všech. Evidentně z rodu těch zdvořilých. Tato performance byla pro běžného posluchače opravdu těžko uchopitelná.
Kadeřábkova hudba na CD, které na ploše 25 minut přináší dvě Kadeřábkovy nejnovější kompozice, má natolik silnou výpovědní hodnotu, že se obejde bez divadelních a vizuálních berliček. Respektive by touto uměleckou syntetičností pravděpodobně utrpěla. První skladba Bridges pro cimbál, ansámbl a zvukovou stopu, zkomponovaná v loňském roce, je vskutku mistrně interpretovaná cimbalistou Davidem Skálou a Ostravskou bandou pod vedením Ondřeje Vrabce. Od folkloru oproštěný cimbál zní velmi exaltovaně, místy perkusivně, jeho až průzračná vášeň spojuje sobě vzdálené tóny, různorodé zvuky, začátek i konec. Orchestr pracuje s mistrně odstíněnou dynamikou, kontrastem mezi akustickými a elektronickými zvuky, šumy a tóny, často užívá klastrů a neobvyklých souzvuků a spektrálně rozložených akordů. A nad tímto až plazmaticky proměnlivým tokem se klenou mosty, tvořené cimbálovými kadencemi a vlnami. Coda je pak ve znamení výbuchu jediného mohutného akordu.
Druhou kompozicí na CD je Technological Progress pro sampler a ansámbl z roku 2011. Podílela se na něm taktéž Ostravská banda, tentokrát pod taktovkou Barbary Kler. Původně slouží jako závěrečný kus divadelně-hudebního cyklu, inspirovaného klasickými operami. V tomto případě se jedná o předehru k Wagnerově opeře Tristan a Isolda. Autor využívá neustále se opakujícího variování stěžejních motivů směrem k jejich postupnému zjednodušování a konečnému znicotnění. V ten samý čas se od počátku rodí nový prvek – v tomto případě elektronického původu – a tento cizorodý prvek postupně nabývá vrchu. V konečné podobě působí tato skladba jako elektronicky zašpiněná soudobá koláž ve stylu jakési fúze newyorského downtownu, Varéseho a musique concréte.
Těžko uchopitelná, ale posluchačsky hodně dobrodružná hudba, která vás nemůže nikdy nudit, kdykoli se pro ni patřičně vyladíte.
