- Inzerce -

Jiří Špičák: Suzanne Ciani – mistryně reklamních synťáků

Vydavatelství Finders Keepers Records není třeba dlouze představovat – do povědomí českých fanoušků se tenhle britský label dostal především svojí delikátní archeologickou prací při propagaci obskurních soundtracků k česlovenským filmům – zatím světu představil Fišerovu Valerii a týden divů, Malou mořskou vílu Zdeňka Lišky nebo lehce psychedelickou rozvernost Dívky na koštěti.

Estetická východiska jsou stále stejná – vzít hudbu, která je zdánlivě zakořeněná v pevně daných kontextech a přenést ji do míst, kde rozkvete nevídaným způsobem. Jiné to není ani v případě jednoho z posledních releasů Finders Keepers, desky Lixivation od italsko-americké skladatelky Suzanne Ciani. 

Tahle experimentátorka patří k průkopnicím syntezátorové easy listening hudby, její první deska nazvaná Seven Waves vyšla už v roce 1982. Ještě předtím, než se vrhla do vod zjednodušujících elektronických motivů a přístupných new age kompozic se ale Ciani věnovala hudbě, která by se z dnešní perspektivy dala označit za avantgardní. A právě tu mapuje kompilační deska Lixivation, na které Finders Keepers shromáždili její skladby rannými sedmdesátými lety, kdy studovala v Stanford’s Artificial Intelligence Labs počínaje a rokem 1985 konče.

Kompilace zachycuje období, kdy se Ciani seznámila s výrobcem syntezátorů Donem Buchlou (ten pro ni vytvořil nástroj pojmenovaný po něm příznačně The Buchla Synthesiser) a pod hlavičkou Ciani Musica prozkoumávala zvukové možnosti nových hudebních nástrojů. Její objevná práce ji později přinesla uznání třeba od Vangelise, který se stal jejím blízkým přítelem a ještě později i komerční úspěch, spolu s ním ale logicky přicházely i ústupky přístupnější hudbě – ty dosáhly svého vrcholu na uhlazené, ale mnohdy až příliš podbízivé desce The Velocity Of Love z roku 1986.

Lixivation se dá popsat mnoha slovy, právě podbízivost mezi nimi ale není. V šestnáctce skladeb tady zní hlukové vrypy, samply mužských hlasů, náznaky neměnných táhlých tónů nebo autentické dobové reklamy – společně se zmíněnými experimenty ale i ony vytvářejí pozoruhodné juxtapozice. 

Hudba Suzanne Ciani zasazená do dnešní doby směřuje k očekávatelné pointě – právě roztáhlé zvuky opírající se o reklamní estetiku a čerpající z vizuality prvních videoher jsou ve světě současné jiné hudby velmi žádaným artiklem. Můžeme se bavit o tom, jestli už není princip „pouhých“ ponorů do popkulturních bazénů minulosti vyčerpaný, jedno se ale nemění – poslouchat tyhle náčrtky povlávající v kontextovém vzduchoprázdnu je pořád ještě dobrodružné. 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.