- Inzerce -

Joanna Brouk 1949 – 2017

Nenápadně, tiše odešla z našeho světa průkopnice elektronické a new age hudby Joanna Brouk. Ačkoli zemřela již 28. dubna, kdy podlehla rakovině ve věku 68 let, americký tisk přinesl zprávu o jejím skonu až bezmála dva týdny poté. Pro tuto hudební tvůrkyni je to vlastně symptomatické. Koneckonců první velký komplet jejích nahrávek vyšel až vloni.

Joanna Brouk se narodila v roce 1949 v St. Louis. V roce 1970 se přestěhovala do kalifornského Berkeley, kde studovala literaturu. Inspirována zvukomalebností poezie a lidského hlasu, stejně tak rytmy přírody, začala se věnovat též hudební tvorbě. Na Mills College of Center for Contemporary Music v Oaklandu studovala u Terryho Rileyho a Roberta Ashleyho a zpočátku byla silně ovlivněna klasickým minimalismem. Poprvé byla její hudba veřejně představena v říjnu 1972 v rozhlasovém vysílání KPFA v pořadu Ode to Gravity. Čím dál tím usilovněji zkoumala základní znaky slov a jejich účinky na emoce a zdraví a pokoušela se je převést do hudební řeči. Psala hudbu také pro divadlo, televizi a rozhlas. Svými skladbami k meditaci a sebereflexi, v nichž propojovala akustické a elektronické nástroje s terénními nahrávkami a lidským hlasem, se tak Brouk zařadila do sílícího hnutí New Age. V roce 1980 vytvořila dílo s názvem Holy Saturday Mass, které bylo premiérováno v katedrále Saint Francis de Sales v Oaklandu. Stěžejního flétnového partu se ujala Maggi Payne, její spolužačka z Mills College a dnes významná skladatelka elektroakustické hudby. Kompozice se objevila o rok později na první z pěti kazet Healing Music, jež vydávala v průběhu celých osmdesátých let na své značce Hummingbird Productions. Hudba z nich byla zhusta využívána v rozhlasovém vysílání, v terapeutické praxi a v nemocnicích. Až v loňském roce tyto nahrávky vydal na 2CD, 2LP a v digitální podobě label Numero.

Její nejambicioznější kompozicí pak bylo symfonické dílo Lalinia Electra, jež bylo poprvé provedeno v roce 1982 orchestrem Bay Area Women´s Philharmonic. Avšak v roce 1985 se odstěhovala do San Diega, založila rodinu a zanechala hudební tvorby. Pod nepatrně pozměněným jménem (Joanne Brouk) se věnovala literatuře a proslavila se především historickými romány a dramaty. Její hudbu pak veřejnost začala znovuobjevovat až od roku 2010, kdy se po kritickém přehodnocení hudby New Age oživil zájem o rané nahrávky tohoto žánru.


laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí