Další z pozoruhodných seancí mimořádné francouzské kontrabasistky a vokalistky Joëlle Léandre, tentokrát na labelu Nato, kterou v minulosti dostávali do centra pozornosti svou neobvyklostí legendární pábitelé Lol Coxhill, Steve Beresford či Tony Coe. Tout va monter praví titul alba, nahraného v únoru 2013 v Paříži, na jehož třinácti improvizacích participují pianista a klávesista Benoit Delbecq (i s preparací nástroje) a Carnage The Executioner s beatboxem, perkusemi a doplňujícím hlasem. A když basa rozhloubá vstupní ohledávku Goliath et je ne sais quoi, namontují se do akce jak procinkávající klavír, tak podusávající bicí a vše prorytmizovávají; jenom vokál se progoliášovává až k transu.
A tak to pokračuje dál, přičemž mezírky mezi jednotlivými náměty jsou téměř neznatelné, takže jde o celistvé proudění, v němž se všechno prolíná. Basa většinou děj tajuplně dramatizuje a zapovykovává, zhlomozí i zase zlíbezní, zatímco piano většinou drží rovnováhu a bicí ji naopak vyruinovávají. Všichni tři se trefují do neobvyklých prokladů, útočí za pádného hromobití, vyhlomozovávají se, sbíhají se v údernosti. Je to odysea kontrabasu, která tu fascinuje roztouženým smyčcováním, tu zase prostopášně hobluje nebo vyždímávavě třepetá s melodramatickými zákřiky. Prkenění bicích je proklapné i výklopné, jejich třaskavé stepování seismografuje poklusávání s nástřely, ale i padání bomby, je až hromovládně vypeklované. Piano naopak nabídne rozsypaný náhrdelník tónů, břitněně bivakuje při zaklávesování či rotopédění.
I v dalších číslech můžeme čekat prohučované trousení i protýkané pingpongování s perkusivním (za)rodeováním a zestakatovaným (na)hmatováním, ale i brutálně neochvějný příval, zavilý, rychlíkový, s posténávaným výbojněním, neustálé hlomoždění i prokrývání všech nástrojů. Je to hromadivostní vpádnost do spádnosti, promračňovaně odsekávaná a pohrávající si s výbušninami zvuků. Piano vhrstněně těká nad podestýlkou basy, do (ne)soubojového klání vyhřezne trdlovný mrskut perkusí, vše se vyleptává, vykolébává, zurčivostně roztřísňuje a také vokál nabídne chvíli odtajemňované rošťáctví a pak zase žvanivé žalobnění a princmetálovou utrhačnost až do zhoubněného titěrnění.
Taktéž závěrečné pasáže jsou plné vzryvů a zátlumů, výtrusných výtřesů a zalamovaného nivočení, průsmykování a posuňkování. V těchto sešikovaných atacích prosvítá piano nad zásmykovaným palestrováním basy a perkusí, přičemž odříkávaný hlasový projev se dostává do rvavé dravosti a zmatkující zářečnosti, plné vzruchu. Tato vybíjená je zakončena v neustále prorytmizovaném chvatu, plném výpadů i nápadů. Podobná rudimentární chvatnost je ostatně typická pro celé album; je v ustavičném pohybu i prohybu, je plné kypřeného honimírství a zábranovaného mrskutu. Ale je to ozdravná honitba, kterou všem doporučuji.
Joëlle Léandre / Benoit Delbecq / Carnage The Executioner: Tout va monter
Nato (www.natomusic.fr)