Jednoho z nejúspěšnějších (tedy řekněme posluchačsky) skladatelů současnosti z Johna Adamse rozhodně neudělala originalita. To, co je v něm z minimalismu, je až příliš podobné Stevu Reichovi, ovšem bez oné pozornosti k postupným procesům. Adamsův trik spočívá v kombinaci minimalistických prvků s láskou k hudbě minulosti: evropského klasicismu a romantismu nebo amerického bigbandu. K tomu samozřejmě přidejme šikovný výběr témat oper (Nixon v Číně, Smrt Klinghofera, Doctor Atomic). Rozhodně ovšem neupírám Adamsovi talent orchestrovat, gradovat, prostě chytit za ucho.
Dvojici skladeb na aktuální nahrávce spojuje několik vnějších znaků. Obě vznikly na objednávku San Francisco Symphony – Grand Pianola Music v roce 1982 jako první a Absolute Jest v roce 2012 jako zatím poslední. V obou také hraje jistou roli Ludwig van Beethoven. V Pianole je jen jedním z fragmentů inspirace – konkrétně jeho Císařský koncert – které se slévají ve frenetickou snovou vizi. Aboslute Jest je naopak otevřeně poskládán z celkem čitelných citací několika Beethovenových kompozic: smyčcové kvartety op. 131 a 134, Velká fuga, 7. a 9. symfonie, Valdštejnská sonáta. Takže tu máme po nedávném Michaelu Gordonovi další orchestrální překopání pana Ludwiga. A opět jde o remixerský přístup: Adams vystřihuje z původních skladeb krátké fráze, zasmyčkuje, mění instrumentaci a skládá za sebe. Instrumentace je ozvláštněna kombinací orchestru a smyčcového kvarteta v roli čtyřhlavého sólisty. V některých místech kontrast těchto dvou těles funguje docela hezky: velké orchestrální smyčce proti konkrétnějšímu zvuku čtyř nástrojů. Nejde ale o koncertantní kompozici, v níž by se sólisté měli nějak předvádět.
Adams se rozhodl stvořit scherzo, tedy žert, anglicky jest, jinak též rychlou větu klasické symfonie. A je to skutečně úprk trvající pětadvacet minut, v nichž jen na tři minuty před závěrem klesne rychlost, aby pak opět vyskočil tachometr vzhůru. Na první poslech vás to chytne, pak – máte-li naposlouchaného Beethovena – se začnete bavit identifikováním citovaných děl, pak bohužel zjistíte, že to, co je na skladbě dobré, je od něj a ne od Adamse. Ve srovnání se zmiňovaným Michaelem Gordonem tu ovšem originály nezískávají nové kvality.
Když pak nastoupí o třicet let starší Grand Pianola Music, zvýrazní se rozdíl mezi tehdejším přímočařejším přístupem a současným stylem, kdy se John Adams snaží dělat trochu beethovenovštější umění a nedaří se mu Beethovena předělat k obrazu svému.
Absolute Jest diriguje Michael Tilson Thomas a San Francisco Symphony doprovází St Lawrence String Quartet, Grand Pianola Music diriguje John Adams.
John Adams: Absolute Jest – Grand Pianola Music
San Francisco Symphony (sfsymphony.org)