Cartridge Music Johna Cage z roku 1960 je jednou z těch skladeb, které mohou při každé realizaci nabídnout zcela jinak znějící výsledek. Cartridge zde znamená gramofonovou přenosku, do níž je namísto jehly zasazen jakýkoli jiný předmět, který se do otvoru vejde: drát, párátko, peříčko… Kontakt tohoto „snímače“ s dalšími předměty je pak zvukovým materiálem kompozice. Každý z hráčů si svůj part sestaví kombinací jednoho z listů s nepravidelnými tvary a průhledného listu s body či kroužky. Z kombinace průsvitného listu a papíru hráči čtou instrukce pro práci se zvuky. Nahrávek tohoto kusu existuje několik, nejnověji se jej chopila sedmičlenná úderka hudebníků zkušených v oblasti improvizace a explorace neobvyklých zvukových zdrojů: Stephen Cornford, Rob Curgenven, Ferran Fages, Alfredo Costa Monteiro, Patrick Farmer, Daniel Jones a Lee Patterson. Ti Cartridge Music provedli a také nahráli minulý rok na festivalu Audiograft v Oxfordu.
Skladba je určena pro „zesílené malé zvuky“ a zní, jako byste strčili hlavu pod zem a poslouchali hmyz a jiné breberky prolézající kolem vašich uší. Bez vizuální informace o původu zvuků můžete pustit fantazii na špacír. Ve srovnání se staršími verzemi je tato ještě kontaktnější a hrubší, jako by do vašeho pod zem ponořeného ucha lezla z jedné strany žížala a z druhé krtonožka. Jednotlivé zvuky jsou rovnoměrně rozprostřeny po celém spektru od ultrapisklavých po hučivé, zároveň jsou často proloženy tichem. Pokud se tedy rozhodnete poslouchat soustředěně – což není takový problém, nahrávka trvá přibližně třicet sedm minut – napínavý a zábavný poslech je zaručen. Nakolik je v tomto konkrétním provedení při vší otevřenosti díla přítomen John Cage? Stephen Cornford, iniciátor realizace se dušuje, že se autorských instrukcí a „partitury“ drželi co nejvěrněji a není důvod jim nevěřit. Každopádně rozehrávají úžasně bohatou zvukovou paletu s dobrým citem pro načasování hluku i ticha.
John Cage: Cartridge Music
Another Timbre (https://www.anothertimbre.com)