- Inzerce -

John Cage: Cartridge Music

Cartridge Music Johna Cage z roku 1960 je jednou z těch skladeb, které mohou při každé realizaci nabídnout zcela jinak znějící výsledek. Cartridge zde znamená gramofonovou přenosku, do níž je namísto jehly zasazen jakýkoli jiný předmět, který se do otvoru vejde: drát, párátko, peříčko… Kontakt tohoto „snímače“ s dalšími předměty je pak zvukovým materiálem kompozice. Každý z hráčů si svůj part sestaví kombinací jednoho z listů s nepravidelnými tvary a průhledného listu s body či kroužky. Z kombinace průsvitného listu a papíru hráči čtou instrukce pro práci se zvuky. Nahrávek tohoto kusu existuje několik, nejnověji se jej chopila sedmičlenná úderka hudebníků zkušených v oblasti improvizace a explorace neobvyklých zvukových zdrojů: Stephen Cornford, Rob Curgenven, Ferran Fages, Alfredo Costa Monteiro, Patrick Farmer, Daniel Jones a Lee Patterson. Ti Cartridge Music provedli a také nahráli minulý rok na festivalu Audiograft v Oxfordu.

Skladba je určena pro „zesílené malé zvuky“ a zní, jako byste strčili hlavu pod zem a poslouchali hmyz a jiné breberky prolézající kolem vašich uší. Bez vizuální informace o původu zvuků můžete pustit fantazii na špacír. Ve srovnání se staršími verzemi je tato ještě kontaktnější a hrubší, jako by do vašeho pod zem ponořeného ucha lezla z jedné strany žížala a z druhé krtonožka. Jednotlivé zvuky jsou rovnoměrně rozprostřeny po celém spektru od ultrapisklavých po hučivé, zároveň jsou často proloženy tichem. Pokud se tedy rozhodnete poslouchat soustředěně – což není takový problém, nahrávka trvá přibližně třicet sedm minut – napínavý a zábavný poslech je zaručen. Nakolik je v tomto konkrétním provedení při vší otevřenosti díla přítomen John Cage? Stephen Cornford, iniciátor realizace se dušuje, že se autorských instrukcí a „partitury“ drželi co nejvěrněji a není důvod jim nevěřit. Každopádně rozehrávají úžasně bohatou zvukovou paletu s dobrým citem pro načasování hluku i ticha.

John Cage: Cartridge Music
Another Timbre (https://www.anothertimbre.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.