- Inzerce -

John Luther Adams: Become Ocean

John Luther Adams (nezaměňovat s Johnem Adamsem, autorem Nixona v Číně, Smrti Klinghofera atd.) se svou hudbou snaží vyvolávat pocity, jaké zažíváme při pohledu na přírodní jevy nebo při procházení krajinou. Jeho skladby uplývají v dlouhých tazích bez rychlých změn, pracují s opakováním, ovšem ne doslovným. Zároveň jsou většinou tonální a zvukově vstřícné. Adamsova nejnovější skladba Become Ocean, minulý rok premiérovaná, letos v září vydaná, je monumentální demonstrací tohoto stylu. Objednal a nahrál ji Seattle Symphony s dirigentem Ludovicem Morlotem. Název odkazuje k výroku Johna Cage o hudbě Lou Harrisona, při jejímž poslechu se „stáváme oceánem“, zároveň má také jistý aspekt enviromentalistický. Život (tedy i člověk) vyšel z vody a s tím, jak tají ledovce na pólech, může být brzy opět vodou pohlcen, píše Adams v komentáři ke skladbě, k níž ho inspiroval pohled na moře z pobřeží jeho domovské Aljašky.

Hudba je to zároveň klidná i dramatická. Zvuk symfonického orchestru je uhněten do vln ve třech vrstvách – smyčce, žestě, dřevěné dechy – z nichž každá zesiluje a zeslabuje v jiném tempu. Na třech místech v průběhu čtyřiceti pěti minut trvání se jejich kulminace setkají a mohutně se vzedmou. Skladba je pojata jako palindrom, tedy přesně v polovině se láme a to, co jsme vyslechli, si vyslechne pozpátku. Pod zmíněnými třemi vrstvami, které jsou postaveny na pravidelně postupujících sledech tónů, čeří vodu rychlejší figurace klavíru, harfy a bicích, jako když se pod hladinou prohánějí hejna ryb (máme-li se přidržet vodních metafor).

Na první poslech je to hudba nesmírně působivá, která posluchače doslova zavalí. Na druhý poslech začíná hlodat červíček pochyb, zda se už nedostáváme někam do laguny newageové krasodušnosti, kde velryby zpívají za doprovodu syntezátorů. Adamsova hudba je převážně tonální a vyhýbá se všemu, co by posluchače vylekalo. Rafinovanou prací s časem a zahušťováním zvuku se ale přeci jen drží před hranicí kýče. Become Ocean je typem hudby, v němž se lze rozkošnicky rochnit. Zda při tom budete myslet na tající ledovce, nebo na něco úplně jiného, je na vás.

John Luther Adams: Become Ocean
Cantaloupe (cantaloupemusic.com)


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.