- Inzerce -

John Zorn: Spinoza

Pro svou hudební poctu klíčovému filozofovi 17. století Benediktu Spinozovi povolal hyperaktivní newyorský skladatel a saxofonista John Zorn ze svého klanu hvězdné jazz-metalové trio Simulacrum i kytarového velmistra Billa Frisella.

Album nazvané prostě Spinoza obsahuje dvě přibližně dvacetiminutové kompozice plné kontrastních nálad, intenzit a žánrových skoků řízených Zornovými akčními dirigentskými metodami. Trio Simulacrum tvoří fenomenální nadžánrový hráč na hammondky John Medeski společně s kytaristou Mattem Hollenbergem a bubeníkem Kennym Grohowskim, kteří s lehkostí přecházejí z jazzových fines až do zatěžkaných hardcorových až metalových riffů. Zaslechneme zde odkazy na jazzrockovou fúzi raných 70. let, formát kapely je blízký například první verzi projektu Lifetime Tonyho Williamse, ale i postupy modernější, ať už jde o postupy řízené improvizace či budování osobitých nálad v repetitivních pasážích. Přítomny jsou také různé liché rytmy vycházející z dlouhodobých Zornových inspirací hudbou blízkého východu, jak je známe třeba z mnoha nahrávek formace Masada.

Inspirace Baruchem Spinozou jsou tu patrně jen volné. Název úvodní skladby Immanence obecně odkazuje k filozofově panteismu a zároveň nás hezky přesvědčuje, že všechny myšlenky skladatele nalezneme opravdu jen v hudbě samotné, bez konceptuálních přesahů. Obě skladby pak mají prezentovat autorský radikalismus vlastní Spinozovi i Zornovi. V kompozici sestavu doplňuje jedinečný kytarista Bill Frisell, vedle jemnějších jazzovějších poloh zde pozoruhodně exceluje i v tvrdě rockových pasážích, když si i vedle Hollenbergových zatěžkaných groovů najde prostor pro rozličné experimenty například s flažolety podpořenými kytarovými efekty. V titulním druhém opusu se k triu připojí pro změnu sám Zorn se svým altsaxofonem, takže se tu dočkáme jak značně expresivních řvavě freejazzových poloh tak i v daném konextu poněkud poťouchle vyznívající lyriky.

Nahrávka je nabita bravurními hráčskými výkony, má vynikající plnokrevný zvuk, takže opravdu platí fráze z tiskové zprávy labelu Tzadik: „Biograf pro vaše uši!

John Zorn: Spinoza
Tzadik (https://www.tzadik.com)


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.