- Inzerce -

Jonas Kocher – Ilan Manouach: Skeleton Drafts

Toto CD má opravdu výtečně a přitom decentně vyvedený obal po stránce výtvarné i haptické. Z přerostlého nelakovaného papírového digipacku s pozitivně vytlačeným minimem textu (umělci, titul, skladby, technické informace a vydavatel) vybafne CD se zvířecí lebkou a na něm se nacházejí tři obsažné dialogy dvou skvělých improvizátorů.

Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjejí nové směry v improvizaci opouštějící postupně „přísná pravidla“ neidiomatické improvizace zformovaná v první dekádě tohoto století. Improvizátoři se stávají zase rozdováděnějšími a jejich nahrávky se často pohybují na širším spektru výrazu i dynamiky. Toho tu máme příklad i zde, když švýcarský akordeonista Jonas Kocher a belgický saxofonista Ilan Manouach diskutují v nečekaně dlouhých úsecích v mnoha různých kontextech. Těžko lze předpokládat, zda se například táhlá plocha atakující každou chvíli z různých registrů akordeonu i saxofonu zvrhne spíše v šumivé popraskávání a hru s tichem nebo ve freejazzovější pokřikování, avšak tuto polohu často infiltrují také odkazy na evropské tradice v polyfonii a kontrapunktu i v sónické avantgardě druhé poloviny dvacátého století. Rozšířené techniky hry na své nástroje mají oba hráči okamžitě po ruce stejně jako modalitu či klasickou harmonii.

Přitom je to celé dost zábavné. Umělci tu skrze své nástroje komunikují opravdu otevřeně, své hudební identity si navzájem odhalují vpravdě upřímně. Je v tom slyšet technické mistrovství, všeobecná inteligence, respekt, a tedy samozřejmě i humor mnoha stupňů, takže výsledkem nemůže být nic jiného než bezchybná a stále energická souhra. Obal skvělý, ale obsah opravdu ještě lepší.

Jonas Kocher – Ilan Manouach: Skeleton Drafts

Bruit Asso (bruit-asso.org)

 

P.S.: Akordeon a saxofon je stále poněkud málo frekventované obsazení, ale jistou tradici, kterou lze sledovat, již má. Kocher a Manouach jsou v rámci žánru stále svobodomyslní punkeři, pokud by však někoho zajímalo o trošku romantičtější skvělé duo s týmiž instrumenty, má smysl připomenout norské duo Trygve Seim a Frode Haltli, jež natočilo album Yeraz pro ECM v roce 2008.

 

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.