- Inzerce -

Jonathan Harvey: Complete String Quartets & Trio

æon (www.aeon.fr)

Po „symfonickém“ CD Body Mandala (NMC Records, recenze v HV 3/09) je dvojalbum Complete String Quartets & Trio dalším loňským relevantním přírůstkem v diskografii britského skladatele Jonathana Harveyho. Čtyři dosavadní smyčcové kvartety tohoto autora vznikly v letech 1977–2003, vždy s několikaletým odstupem, všechny pro Arditti Quartet. Už to naznačuje, že jde o díla v kontextu Harveyovy tvorby významná, vypovídající o skladatelově kompozičním slohu, evoluci i zkušenost stejně, jako jeho stěžejní skladby z oblasti symfonické, operní nebo elektronické/elektroakustické hudby. Všechny kvartety jsou jednověté, všem – tak jako většině Harveyových skladeb – je vlastní duchovní rozměr, odrážející skladatelův zájem o východní náboženství.

Užší příbuzenský vztah lze pozorovat především u prvních tří kvartetů. Jsou čistě akustické, jejich délka se pohybuje kolem čtvrthodiny; vstřebávají odkaz avantgardy, prozrazují inspiraci spektralismem, ale nevzdávají se ani výrazné melodie. Třeba hned v Prvním kvartetu (1977) se po mysteriózním úvodu rozezní jemná, unisono hraná melodie, která prochází v průběhu skladby různými proměnami. Druhý kvartet (1988) je expresivnější, jeho struktura je komplikovanější, o to víc v  něm však ve druhé polovině vynikne křehká melodie v nejvyšších polohách violoncella, která poté až do konce „zápasí“ s ostatními hlasy. Třetí kvartet (1995) je po dynamické stránce poměrně monotónní a nutí tak posluchače soustředit se na jiné aspekty – bohatou témbrovou variabilitu a subtilní práci s detaily. To ještě více Harvey rozvinul ve svém Čtvrtém kvartetu (2003), který se od předchozích neliší jen svým více než půlhodinovým trváním, ale i použitím live electronics (kvartet vznikl během Harveyova působení na IRCAMu za asistence Gilberta Nouna). Pro skladbu je příznačná většinou velice tichá dynamická hladina, nezřídka na hranici slyšitelnosti. Rafinované elektronické transformace akustických podnětů, prostorově plastické a zvukově vskutku vynalézavé (člověk tu ocení formát SACD), však udržují napětí až do extatického finále.

Smyčcové trio z roku 2004 svým vyzněním s kvartety na poslech koresponduje („novým“ prvkem jsou quasi folklórní motivy), na dvojalbu je tak víc než jen vhodným doplňkem.

A provedení členů Arditti Quartet? To je jistota.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.