Julia Rovinsky: Dawn
Wu Na: Deform From Within
EnT-T (www.ent-t.com)
Harfenistku Julii Rovinsky jsme tu měli nedávno na tapetě s jejím minimalismu zasvěceným albem Dark. Zřejmě úspěch obou sólových exhibicí – vedle Temna i předchozího Šera – podnítil vydavatele telavivské EnT-T k vydání třetího CD Dawn, tedy Úsvitu. Rovinsky má dnes už výrazné umístění mezi světovými harfenistkami, odlišuje se však od nich jak jednolitostí svých opusů, jejich laděním do meditativní snivosti, a také výběrem favoritů, skladatelů, kteří mají určitou vnitřní spřízněnost. Právě v parametrech zákonitostí jejich tvorby se dokáže citlivě pohybovat, přímočaře a nesložitě, ovšem bez jakéhokoli zjednodušování, třebaže skladby, které volí, nebyly původně pro harfu určeny. Z vybraných předloh jasnozřivě vydestilovává tón po tónu jejich tresť, dokáže být v intencích autorů zahloubaně povlovná, rozechvělá i rozvažující, odhaluje hlubinnost skladeb i jejich smírčí spočinutí, ohledává jejich závažnost a ví, kde zpřízvučnit, kde projasnit, kde se pouze oddat smířlivému rozpravěčství. Skladatelé, které soustředila na tomto albu, jsou seřazeni opětovně ve vyrovnaném sledu: je to John Cage, Ryujichi Sakamoto, Gavin Bryars a Uri Brener (kterému ostatně na EnT-T vyšla právě deska A Walk). Ve výběru jejich kompozic (od prozvoněného vstupu s příznačným názvem pro celé album Předehra k meditaci), jakoby vylovených čeřenem z obdobného výlovu odhaluje i prošetřuje jejich osobitost i srostitost a je samozřejmě otázka, nakolik si je připodobňuje, aniž je nivelizuje. A tak ve smírčím duchu probíhá šíravost celku v prokomponovanosti až po důtklivější a brisknější závěr, který se postupně vytrácí.
Ostatně i o čínské hráčce na guqin Wu Na ve zmíněné recenzi byla řeč, ovšem anonymně – jako o člence Tea Rockers kvintetu. I ona se jakoby úkradkem na CD Deform From Within vynořuje meditativně, avšak jejím specifikem je protýkání tradičnosti a modernosti, vystřelující do současného experimentování, kdy svoji sedmistrunnou starobylou citeru vyplundrovává nikoli do ohlušivé síly, nýbrž do neobvyklého znění tvrdé měny zvuků, občas vtíravě zohýbaných. V její nerabiátské hře cítíme provnitřnění (v souladu s názvem kompaktu), jemné odkapávání i údernou gejzírovost, prostě vodné i stočné v jednom vyúčtování (ten příměr souvisí s názvem dvou skladeb Flowing Water), neupospíchavá třásnivost či třesknost vytesává reliéfnost námětů, například jistou potemnělost, která může být vábná i nebezpečíplná (Crow Cries At Night), vybavená opileckou potácivostí (Drunken Man), která však může být chápána i jako hlubokomyslné uvažování (o nesmrtelnosti chrousta? ptávala se v takových okamžicích moje maminka) nebo (a v tom je právě mnohoznačnost projevu Wu Na) i jako probíjivost do delirijnosti ( a můžeme se tázat, zda se v podpraží nepohybují bílé myšky). Zvuková rozhozenost je příznačná i pro závěrečnou doložku k celku. Co je však podstatné: tradičnost a hledačství tu nestojí proti sobě, je sloučeno do nové roviny, jde o dobyvatelské odkrývání (možná) zasutých, (možná pouze) nerealizovaných eventualit, základem je niterné úsilí o nedestruktivní deformaci. A zároveň i lodivodství s kormidlováním do příbuznosti dvou zdánlivě neslučitelných kultur. (A na okraj: nahrávání příznačně velel Elliott Sharp.)
Jako v předchozích případech, producenti desek Lior Suliman a Tal Weiss si drží nejen uměleckou, ale i citovou a pocitovou atmosféru v obdobné rovině. Víme tak, co máme na katalogu EnT-T (v této chvíli s jedenácti produkty) očekávat.
