- Inzerce -

Kaada / Patton: Bacteria Cult

Mike Patton a John Erik Kaada se sešli před dvanácti lety ke spolupráci na albu Romances, na němž smíchali popově romantické melodie s hlukovým smetím do celku plného zvratů. Od té doby Mike Patton prošel hromadou dalších sólových i kolaboračních zákrut a Kaada složil hudbu k řádce filmů. Teď se tito parťáci opět shledávají, ovšem oproti předešlé desce není poměr sil tak vyrovnaný. Pattonův hlas je tu vlastně jen jako jeden z nástrojů, zahnětený do těsta z orchestrální opulence a decentních elektronických efektů.

Kalifornský zpěvák je jedním z vokalistů, jehož kroucení hlasivek dostalo z divné hudby do Hollywwodu; tak jako Blixa Bargeld skučel v Mumii nebo Diamanda Galás vřískala v Drákulovi, úpěl Patton za upíry v Já, legenda. A nová deska jako by byla nabídkovým katalogem pro filmová studia. Série náladových kompozic, dramatických, strašidelných, westernově rozevlátých (včetně twangu kytary a epické trubky jak ze zlatých hitů Ennia Morriconeho). Patton v nich pak buď dubluje orchestrální hlasy, nebo k nim vytváří protiklad žbrbláním, kvílením a blekotáním. Jistě by se tady dal vybrat pěkný kousek do nějaké další Hry o trůny nebo do čehokoliv, co natočí Quentin Tarantino, ve srovnání s Romances se nelze ubránit zklamání z absence byť jen chvilky překvapení. Nasadí-li skladba určitou polohu, nic ji z ní nevykolejí. Bohužel ani melodické nápady nejsou tak silné, aby dokázaly utkvět v hlavě. Poslouchá se to příjemně, jedním uchem dovnitř, druhým ven. Pochodové rytmy, které dostávají velký prostor, dobře poslouží ve sluchátkách při procházce po hřbitově či imaginárním válečném poli. Při opakovaném poslechu se ale začne vkrádat nuda. Pokud si chcete poslechnout Mikea Pattona v něčem přkvapivějším, je naštěstí stále dost jiných možností.

Kaada / Patton: Bacteria Cult

Ipecac (https://ipecac.com)

 

 


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.