- Inzerce -

Kdo sedí na trůnu?

Uzurpace je termín, kterým se v biologii popisuje jev, kdy je kolonie eusociálního hmyzu ovládnuta královnou jiného druhu, například královnou pačmeláka (Psithyrus) nebo pavosíka velkohlavého (Polistes sulcifer).

(z hesla Ususrper na anglické Wikipedii)

 

Podívejte se, prosím, na prvních pár minut následujícího videa, všimněte si co možná nejvíce podrobností a záludností obrazu a zvuku:

Pak si zodpovězte následující otázky:

  • Co je hudba?
  • Je to tohle?
  • Pokud ne, co to tedy je?
  • Jaké se zde používají nástroje?
  • Je to kompozice nebo improvizace?

Vicky.jpg 

Teď se zamyslete nad druhým videem, které začíná přibližně v polovině vystoupení:

A znovu se zamyslete nad svými odpověďmi ve světle odpovědi Cageovy:

 

Moderátor: Řekl byste nám docela vážně, zda to, co vzápětí uslyšíme, považujete za hudbu?

John Cage: Já hudbu naprosto vážně považuji za tvoření zvuků a protože ve skladbě, kterou uslyšíte, vytvářím zvuky, za hudbu bych ji označil.

 

Usurper vystupují živě. Většinou tvoří zvuky a pohybují se a dělají různé věci. Značnou část jejich instrumentáře tvoří předměty, které bychom za hudební nástroje obvykle nepovažovali: televizní ovladače, pasti na medvědy, plastové lahve, nůžky, knihy atd. Některé znějí skvěle, jiné neznějí vůbec. Některé, jako dálkové ovladače, jsou pochroumány a odhalují nečekané, dramatické zvukové možnosti. Jiné nástroje jsou hudební nebo alespoň znějící: hračky pro lidi i zvířata, drobné perkuse, zvonící kovové pláty nebo obaly… a jsou tu dokonce i elektronické nástroje jako magnetofony. Při svých vystoupeních Usurper také často pracují s textem. Ten se někdy objevuje ad hoc v podobě zákulisního žertování odhalujícího něco z hudebních záměrů nebo jejich neexistence, frustraci nebo jiné starosti. Jindy je text do detailu zkomponován nebo se dokonce objevuje ve formě předtočené stopy kontrastující během vystoupení se zdánlivě nahodilým sledem zvuků a akcí.

Usurper pravděpodobně neřeší, zda tomu, co dělají, někdo říká hudba, možná by je ale zajímalo, jak tomu lidé tedy říkají. Loni v dubnu jsem na reykjavickém Tectonics Music Festivalu, kde Usurper vystupovali v sále islandského symfonického orchestru, nebyl, o reakcích publika tedy nemohu referovat. Byl jsem ale na nedávném vystoupení v edinburském Henry’s Cellar Baru a mohu vám prozradit,jak posluchači reagovali tam: smáli se.

Henry_Cooper.jpg 

Moderátor: Pane Cagi, jsou tady samí milí lidé, ale někteří z nich se budou smát, je to v pořádku?

John Cage: Samozřejmě, já dávám přednost smíchu před slzami.

(při předvedení Water Walk v televizním pořadu I’ve Got a Secret v lednu 1960)

 

Bratrům v Usurperu – Malcymu Duffovi (jinak vysoce originálnímu ilustrátorovi, jenž ve svých komiksech mimo jiné výsostně hudebním způsobem pracuje se strukturami opakování a vývoje v čase) a Alimu Robertsonovi (který mimo Usurper vystupuje sólově i v jiných formacích; často se zaměřuje na text, jazyk, kulturní kritiku a abstraktní zvukové konstrukce) – váš smích vadit nebude. Ať už jsou sami vážní nebo ne, coby divák máte právo být vesel. Usurper jsou nad dogmata, styl a vůbec jedovatosti světa hudby a umění povzneseni.

Usurper s nikým nesoutěží, nemají k tomu žádný důvod, raději si hrají se situacemi, jazykem a zvukem. Zkoušejí si nejrůznější věci, provokativní, jaké by třeba pokoušelo Dada, kdyby přežilo nástup fašismu, nebo jako Oulipo, jenom trošičku méně formalisticky, ale fakt jen trošičku. Usurper se navíc ani nesnaží demonstrovat svou extrémní improvizační zdatnost, byť improvizují poctivěji a mnohem méně strojeně než většina improvizátorů. Rychle, zábavně a zcela neidiomaticky na sebe reagují s pomocí nalezených zvuků a předmětů. Díky této neidiomatičnosti se vyhýbají i pastem modernismu a noise, nesnaží se nalézt své místo mezi nejlepšími skladatelskými hlavami dvacátého a jednadvacátého století, ať už mezi videi embedovanými níže a těmi z Cageova vystoupení nalezneme jakoukoli spojitost. Usurper sice nevytvářejí komično, vy ale máte dovoleno se smát, být sami sebou, přemýšlet o tom a rozvíjet se. Tohle oni tak nějak z pódia dělají. Poslouchejte a neostýchejte se reagovat svobodně. Nakonec, když se nebudete smát vy, budou se Usurper smát vám.

Braw.jpg

 

Překlad: Petr Ferenc

 


Marian Palla: Na hudbě není důležité, co zazní a jestli vůbec

Když jsem se měl učit, tak jsem hrál, a když jsem se dostal na konzervatoř, tak jsem zase maloval. Teď mě napadá, co budu dělat, až tu nebudu, uvažuje moravský umělec.

Může být krize krásná?

V Kampusu Hybernská bude ve středu a čtvrtek prostor pro hudbu, zvuk a udržitelnost.

Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.