V pátek třináctého spatřilo světlo světa třetí album finského jazzového pianisty Akiho Rissanena a jeho tria, které natočil pro britský label Edition Records; zove se ART In Motion. Tentokrát se k severskému jazzu a vlivům evropské klasické hudby přidává estetika elektronické taneční hudby.
Rissanen, bývalý člen kvarteta trumpetisty Verneriho Pohjoly, tvoří trio s rytmikou někdejší slavné kapely The Five Corners Quintet – za kontrabasem je Antti Lötjönen a za bicími Teppo Mäkynen. Novinka obsahuje devět skladeb, z nichž pouze tři autorsky nepatří lídrovi. Ono slovo ART znamená nejen umění, ale též jde o iniciály tria. A mezi těmito významy panuje výsostné rovnítko. Umocňují jej dvě interpretace skladeb z hájemství klasické hudby (renesanční a soudobé), přičemž autorské počiny odkazují k Pergolesimu, Bachovi, Satiemu, Stravinskému a Ligetimu. A pohyb? „My jazzoví hudebníci jsme v neustálém pohybu, protože forma našeho umění nikdy nestojí na místě,” vysvětluje Rissanen.
Rissanenovo trio by na předchozích dvou albech Amorandom (2016) a Another North (2017) mohlo ještě svádět ke srovnávání s triem Esbjörna Svenssona či Brada Mehldaua, ale na nové desce je již nezaměnitelně svoje. Každá skladba je postavena na výrazném, zahuštěném rytmu, proměnlivé dynamice i tvarosloví, na mocně gradovaném motivu; zde se pojí minimalistický způsob s improvizačním tokem, osekávání materie s jejím košatěním. Zároveň narůstá intenzita celého alba, skladbu po skladbě, čemuž napomáhá postupné dávkování elektronických chutí. A mezi tím vším rozkvete tu renesanční, onde soudobá nálada.
Album otevírá zprvu elektronicky minimalistická Aeropeans, jež postupně zhoustne natolik, že si ani nevšimnete, že už tam žádná elektrika není. Trio pak pokračuje akusticky, přesto s industriální silou, byť vykvétají již jednotlivé nástroje. Po Facts And Fiction (autorská vizitka bubeníka) se posluchače zmocní renesanční madrigal Moro lasso al mio duolo, který zkomponoval Carlo Gesualdo da Venosa, jehož na svou dobu disonantní a temně harmonické šílenosti evokují malířský svět Hieronyma Bosche. Navzdory postupně zahlcujícím klavírním sazbám zůstává skladba se vší vznešeností zpěvná. Naopak k soudobé vážné hudbě inklinuje Das Untemperierte Klavier, kde se střetává minimalismus s rozšířenou tonalitou, přičemž klavírních vrstev přibývá, zatímco rytmika se půlí ve dva protichůdné hlasy. A opět přijde výrazný kontrast – následující Arborium je pohodové, celé rozkvetlé. Obě polohy, lyrická i dramatická, jsou přítomny v umně uchopené druhé větě slavné kompozice Cantus Arcticus, tj. Melancholy soudobého finského skladatele Einojuhaniho Rautavaary (27.července to byly tři roky, co odešel do hudebního nebe). A pak už album nabírá na obrátkách. V Seemingly Radical se piano až s free-jazzovou umanutostí prohání po drum´n´bassovém magmatu, z něhož nakonec vytryskne sólo bicích. Love Song je dramatem pro piano solo, jež vyústí do strhujícího toku vášní, a závěrečný track Alava Maa se dovalí do nížiny, kde klavír zůstane stát, pak dodýchá i rytmika a úplně nakonec zachrčí kontrabas…
Aki Rissanen: ART in Motion
Edition Records https://editionrecords.com/