Koch – Schütz – Studer with Shelley Hirsch: Walking and Stumbling Through Your Sleep
Intakt Records (www.intaktrec.ch)
Švýcarské trio Hans Koch (klarinety, saxofony, elektronika), Martin Schütz (violoncella, elektronika) a Fredy Studer (bicí, perkuse) už na samém počátku devadesátých let minulého století přímo přelomově zasáhlo do improvizační oblasti, když ji posunuli mezi komorní hudbu a hardcore s příměsí brutality i vemlouvavosti a s prvky free jazzu, metalu i rockové běsnivosti. Stali se pojmem, leč nesetrvali svéhlavě na svých východiscích: spojili se tu s DJi, tu s kubánskými muzikanty, aby vedle své srostitosti vytvářeli zbrusu nová, značně překvapivá spojenectví.
Tím nejsoučasnějším je anabáze s americkou avantgardní vokalistkou Shelley Hirsch, ikonou hlasové dramatičnosti a vzrušivého vypravěčství. Výsledkem je album Walking and Stumbling Through Your Sleep, nahrané ve švýcarských Powerplay Studios Maur a protkané dvěma kurážnými záběry z jazzového festivalu v rakouském Saalfelden.
Od průzkumného vstupu s lakonickým názvem Ohne Worte, vbíjejícím se okamžitě do posluchačova povědomí, je zřejmé, oč půjde. Ať jde o dvouminutové extravagance nebo o epizující melodramata (viz zejména více než patnáctiminutové What Pushes Me Up, What Goes Down the Drain / Let It Snow), potkáváme se neustále se zhmožděnou zvukovou ambaláží, perkusivně podšprajcovánou, výbojně vyhloubenou, vzrušivě rytmizovanou, nad kterou gejzíruje vokál recitativně, výtržnicky, odříkavě, vyplašeně, lkavě, svůdně, zuřivě, odpoutaně, koketně, lascivně s drobítky zvuků-pazvuků, tu naléhavě střečkuje, tu se naopak intimně vemlouvá, jako by zpěvačka sdělovala jednomu konkrétnímu posluchači: Toto líčím jenom tobě, neboť jde o střežené tajemství. A tím prvním odhaleným tajemstvím celého alba je, že v osmeru improvizací se žádná nepodobá té druhé, i když jejich východiska jsou v podstatě totožná. Tím druhým je poznání, že hudebníci hlasovou ekvilibristiku Shelley Hirsch pouze nepodmalovávají, ale prostupují ji, hromadí se s ní takřka v každém zátahu, vyvřou v souladu s její zádumčivou nadýchaností nebo téměř zkomíravou zadýchaností, fujavicovatě ji podhlučují, rozkotávají její rokotání, zadrhují se kolem její náhalné zběsilůstkovosti, načechraně střečkují kolem hlasového pableskování, proměňujícího se od dryáčnictví k líbezničení.
Tajemství třetí: zvuková neobvyklost, nepoužívající praobvyklých postupů, nepředvídanost, probíhající od rozhrnčenosti přes překotné vyvěrání po prubířské prosvišťování či pošťuchování. Přidejme k tomu hlas, měnící obrtlíkově zabarvení od (po)citového vytržení po zpěvohernou mámivost, ze které může být posluchač (v souladu s polovinou pojmenování jedné extravagance na albu) perplex, a jsme doma. Jestliže titul CD hovoří nejen o procházení, ale i o klopýtání naším spánkem, nejde pouze o sny, které jsou tu evokovány, nýbrž i o noční můry, nad nimiž tu vokalistka zanaříká i zapláče (beze slov, v angličtině i v němčině). V souvislosti s neustálými proměnami intenzity, rytmičnosti, hlasitosti se vyprávěné informace (Hirsch je autorkou všech textů) lomí do deformací, hudební hody hody doprovody ve valivou lavinovost, až vyzuřenost.
Jak švýcarské trio, tak zpívající herečka v tomto zcela nečekaném a překvapivém spojení vytvořili album, které bude nadlouho lákat (nejen) příznivce těchto umělců. A hlavní důvod? Protože až při dalších posleších můžeme plně vychutnat všechna překvapení v hudebním terénu, do něhož nás Koch, Schütz, Studer a Hirsch vtáhli.
