Duo Kolna tvoří dvě významné osobnosti domácí nezávislé scény. Vokalista a instrumentální všeuměl Zdeněk „Hmyzák“ Novák je léta známý například z kapel Ženy a Činna, především basistu Josefa Jindráka lze slyšet třeba ve formacích Skrytý půvab byrokracie, Ruce naší Dory a M/Á/J. Dlouhohrající debut s mnoha hosty vydává Kolna na CD a vinylu i jako download.
Album Smrtí zatepla je pro mě překvapením, které přichází odněkud, odkud bych ho nejméně čekal, to jest přímo z pod mého nosu, z labelu Polí5, na němž vydávám hudbu se svou kapelou B4. Jedním z hlavních protagonistů projektu je i samotný vydavatel, Josef Jindrák. Na nabídku desku recenzovat jsem tedy zprvu reagoval odmítavě, pak jsem si ji však poslechl a názor změnil.
Smrtí zatepla je takový domácí freak out se spoustou dřevních zvuků, brnkáním a ťukáním na „různé nástroje“, jak je napsáno v bookletu. Nechybí ani zvuky lunatických zobcových fléten, brnkání na ukulele, beaty ruční i strojové (na bicí zde hostuje také Miloš Dvořáček), fanfrnoch, nebo cosi, co se jmenuje „nepálská bábovka“.
Hmyzákův pěvecký projev by měl být nejspíš chráněn jako národní památka. Je jasné, že se řídí jen svými vlastními pravidly, a tak je těžké v souvislosti s ním používat výrazy jako správně nebo špatně. Co na tom, že melodie, pokud je lze vystopovat, si jsou vlastně od začátku do konce alba trochu podobné? Zpěvák prkotinami neztrácí čas, jeho přednes je prošpikován vytím, úpěním, chroptěním, hrdelními zvuky a také smrtícím scatováním, které může v nejlepších momentech připomenout i největšího mistra lunatického scatu, Shoobyho Taylora. O jiných pěvcích se v této souvislosti nemá cenu ani zmiňovat. Jen je mi líto, že je takového scatu na albu příliš málo. Chci slyšet desku, kde bude Hmyzák jen scatovat!
Všechny ty podivuhodné zvuky mají většinou jakousi dostředivou tendenci, přes všechny ty odevšad se ozývající zvláštní pískoty a šelesty je zkrátka výsledkem písnička, jakkoliv snad nad tímto označením může někdo pozvednout obočí. V druhé části alba nabývají tyto písničky ještě přesnějších tvarů a legrace tak narůstá. Album vůbec neustále graduje. Když už by mohlo začít nudit nebo se opakovat, zjeví se vždy nějaké překvapení: píseň a capella, krautrock, nebo jakási barová dumka s kytarou. Hammondkový závěr písně Lekníny pak posluchače dojme až k slzám, že už všechno to krásné opět končí. Myslím však, že délka alba byla zvolena naprosto přesně.
Zvuk je vynikající a je třeba říci, že tvoří velkou část kouzla nahrávky. Skvělý mix má na svědomí Ondřej Ježek, který také vypomohl s mnoha nástroji a celkovou produkcí. I když to může znít divně, ocenil bych alespoň místy víc disharmonie, něčeho, co by Hmyzákovu zpěvu nepomáhalo a nepřitakávalo, ale co by s ním svádělo souboj za použití i těch nejzákeřnějších triků. Nejsou namístě pochyby, že by i z takového zvukového klání nevyšel Hmyzákův zpěv vítězně. Takováto poloha se objevuje například v mezihře skladby Zasmušilost hnědouhelného revíru, nebo v možná nejdivočejším kusu alba nazvaném jakchroustsikmínkycink, kterou zdobí i Hmyzákova trubka. Škoda, že nezní na albu častěji.
Velmi příjemným překvapením je skladba Diskvalifikace, kde se naopak všechny nástroje vytratí a Hmyzákovo prozpěvování doprovodí zúčastnění hudebníci pouze jako pomocný hulákací sbor. Tohle je samozřejmě vděčná poloha, která upomene na legendární desku skupiny Ženy, K smrti vylekán. Hostující vokalisté (Stinka, Ondřej Ježek, SDCH, Ivo Štefan i samotný Josef Jindrák) by si zasloužili trochu více prostoru.
Smrtí zatepla nestačí poslechnout jen jednou. Album opětovný poslech nejen snese, ale přímo si ho vyžádá. Jakkoliv se odkazuje k předchozím Hmyzákovým hudebním projektům (již zmíněnému těžko přecenitelnému albu K smrti vylekán, nebo k naopak trestuhodně pozapomenutému projektu Bad Beef Hat) není jen muzeálním kusem retro freak outu z diluviálních dob, ale ze současných i minulých hudebních světů konstruuje svůj paralelní vesmír v prostoru mimo náš běžný čas.
Kolna: Smrtí zatepla
Polí5 (www.poli5.cz)