- Inzerce -

Kooba Tercu: Milostný dopis třem R – repetici, repetici a repetici

Bravurní krautrockově – noiserocková deska se letos zrodila řeckému projektu Kooba Tercu.

Skupina zjevně nerada uvádí někde explicitně své personální složení, ale lze ho vypátrat. Johnny Tercu komunikuje se svými pěti spoluhráči mezi Athénami, Krétou a Londýnem, ostatní členové působí též v dalších pozoruhodných projektech, jednak v elektronickém Echo Canyon a naopak v punkovější kapele Casual Nun.

Oproti svým předešlým nahrávkám, jež se více nesly v duchu hlučnější punkové estetiky a klidně až grindových struktur, vsadili Kooba Tercu na aktuálním albu především na kolektivní práci s ostinátním groovem, často velmi minimálním, a ten jim jejich citlivou péči bohatě vrátil v podobě osmi skvěle vystavěných kusů o časových délkách od třech a třičtvrtě minuty po sedm a půl. Proto to Proto Tekno v názvu, ač celkovému soundu dominují velmi zkreslené či vazbící kytary a bicí souprava. Kytar je více, některé jsou ještě zkreslenější než ty zkreslené, ve druhém plánu tu bublá především perkusivní elektronika a vždy jsou v pohotovosti nejrůznější noisové výpady, live processing a možná i lo-fi způsoby záznamu některých partů. Důležitý podíl na členění kompozic má naléhavá a samozřejmě též často velmi zkreslená frontmanova vokální linka. Zkrátka špinavých riffů a odpichových rytmů je tu požehnaně a na závěr se dostaví i emotivní píseň.

Kapela nás surovým zvukem nešetří a nesnaží se o nějaké konejšení, kontext svých nahrávek doplňuje také o pojmenovávání kontrastů mezi životem v zemi probírající se z ekonomické krize a částmi světa na druhé straně rozevírajících se ekonomických nůžek. Hudební repetice jsou zde ovšem i analogií k trvale udržitelným modelům lidského konání v souladu s přírodou. Jak už to koneckonců dnes jinak vysvětlovat, než také pořádným rock’n’rollem.

Kooba Tercu: Proto Tekno
https://koobatercu.bandcamp.com


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.