Když se – nejlépe na nějakém koncertě nebo podobně aurálně aktivní události – bavíte s příznivcem extrémní elektroniky, tak se vám dříve či později každý z nich identifikuje buď do skupiny někdejších i stávajících (post)punkerů či příznivců HC na jedné straně nebo se vám přizná k začátkům v metalové hudbě. Samozřejmě existují i výjimky v podobě několika „autochtonních“ industrialistů či příznivců alternativního rocku, techna či orchestrální hudby, kteří inklinují k příjemně nonkonformnímu extrému, ale ze zkušenosti vím, že tyto dvě skupiny tedy HC/punk a metal v minulosti hlukařů dominují. Já sám jsem takhle jednou seděl se svým ortodoxně blackovým kamarádem, který řekl zajímavou věc a sice, že „Thrash metal můžeš poslouchat jenom kvůli hudbě, ale v black metalu jde o víc, než jenom samotnou muziku.“
Když jsem si ten jeho výrok přebral, došlo mi, že to není jenom otázka black metalu, ale že se i jedna specifická odnož extrémního industriálu vyznačuje podobnou programovostí. Je jí power electronics. Tato zajímavá škatulka totiž zahrnuje industriálně noisové spolky, které se velmi často liší od jiných hlukových uskupení právě důrazem na koncept. Dodejme, že velmi často koncept negativistický. Málokterá ze sebranek, kterou hyzdí toto pekelné ocejchování, by svou hudbu dělala čistě pro ni samu. U power electronics jsou totiž hlukové ušní průplachy určené krom jiného k podpoření nějakého chorobného tématu, obrazu nebo performance. Bedlivější divák a návštěvník koncertů si ovšem všimne, že se některá témata power electronics opakují podle národnostního klíče, což mi přišlo jako zajímavý námět na menší taxonomickou studii tohoto hudebního fenoménu, ve které si ukážeme, jaká témata akcentují čtyři asi nejsilnější současné scény: tradiční anglická, obskurní americká, agresivní skandinávská a konečně nekompromisní německá.
Začněme u kolébky power electronics v Anglii, kde byli hlavními inspirátory hudebního šílení ikoničtí Whitehouse, neméně chorobní Sutcliffe Jugend a nihilističtí Ramleh spolu s přislušnými labely Come Org. a Broken Flag. V nahrávkách z této doby jsou již patrná ideová východiska těchto legend a sice frustrace z anglické společnosti pod vládou konzervativců a Margaret Thacherové, ze zaprodání některých punkových skupin, z fotbalového a undergroundového násilí a mediálního světa nastupujícího věku informací. Anglická power electronics, jejímiž vlajkonoši se stali v devadesátých letech moji oblíbenci Grey Wolves, a v současnosti nabízí třeba excelentní projekty ze stáje Unrest Productions, se zkrátka vyznačuje tím, že vám její představitelé budou chtít srazit úsměv a pozitivní myšlení z tváře, konfrontovat vás s pouliční realitou fotbalových chuligánů, nelegálních rvaček v opuštěných garážích, se světem bulvárních i zpravodajských médií, a to velmi nevybíravým způsobem. Britským hlukařům je zkrátka jedno, kdo jste a odkud pocházíte, pro ně buď stojíte na správné straně barikády, nebo na vás zpoza ideologické hromady dlažebních kostek házejí své zkreslené frekveční koktejly spolu s fyzicky destruktivní performancí, jak to umí skotský elitní commandante Mike Dando alias Con-Dom .
Současně s rozmachem vlny extrémního hluku na ostrovech kolem roku devadesát přichází s ráznou odpovědí také Německo a přidružené rakouské sebranky, jmenovitě Genocide Organ, Rasthof Dachau, Haus Arafna, personálně spřízněný francouzský projekt Propergol, Anenzephalia a mnoho dalších. V jejich tvorbě naopak dominují společenská témata, jako je vyrovnání se s obrazem vlastní minulosti, neklidná atmosféra studentských bouří na straně jedné a události mnichovské olympiády roku 1972 na straně druhé, mezinárodní terorismus a vyostřené politické vztahy, pokud jmenujeme ty nejčastější. Německé projekty zkrátka většinou přijedou se sety, jejichž úkolem je naladit posluchače na jinou vlnu myšlení, dekonstruovat jeho náhled na svět i na sebe a obrátit jeho pozornost a uvažování zcela jiným směrem. Tato hluková komanda se nebojí společenských ani filozofických tabu, která drtí v symfonii Kruppových ocelářských bucharů.
Skandinávská scéna, jejíž power electronické projekty nejčastěji pochází z Finska či Švédska, zabředává velmi často zase do témat destrukce těla či přirozených lidských biologických tendencí. Pokud si dáte do jedné řady pohrobky kultovních černokněžníků MZ.412 (kteří sami uctívali spíše okultní temnotu a bitevní žár, jsouce věrni svým blackovým kořenům) jako jsou IRM, Grunt, Survival Unit, Nicole 12, Brighter Death Now, Bizzare Uproar nebo třeba Alfarmania, dostaneme společné jmenovatele v podobě obskurních sexuálních mánií, sebepoškozování, zobrazení těla jako uměleckého artefaktu, BDSM a drogových závislostí. Jakmile totiž vložíte do přehrávače nějakou nahrávku pověstných severských labelů jako Cold Meat Industry nebo Freak Animal, tak se velmi často stane, že se na vás krom hlukových řezanic vyvalí i docela solidní porce všech možných i nemožných prasečinek, samozřejmě ukrytých či naznačených v druhém plánu nepřehledné směsi frekvencí a často i v původních severských jazycích. Máte li ovšem možnost vypravit se na koncertní dýchánek nějakého veselého severského uskupení, tak spíše než vlněnou kuklu německých či britských úderníků, čekejte asi hladkou černou latexovou masku. Ostatně proti gustu nic a věřte, že severští hlukaři mají často velmi delikátní záliby.
Konečně se dostáváme k americké power electronics, které do sebe jako houba nasála vlivy všech výše zmíněných scén, aby se od otců zakladatelů jakými byli Controlled Bleeding a NON, dostala přes ne úplně známé Intrisinc Action a Final Solution až k dnešním tahounům scény, jakými jsou bezesporu Navicon Torture Technologies, Pharmakon, Prurient (28. října na Stimul Nights, sledujte kanály!), Death Squad, Deathpile nebo Taint. Podíváme-li na nejčastější témata jejich tvorby, jsou to hlavně psychické a fyzické obtíže, nemocné tělo jakožto vězení, léky a drogy, terapie a věčné hledání duševní a tělesné rovnováhy. Ostatně málokdy si u koncertu amerických silnoproudařů neřeknete „evidentně dnes zapomněl na prášky“ a nebudete pravděpodobně ani příliš daleko od tématu. Frustrace, sezení, psychiatři, nitoržilní aplikace chemických roztoků štěstí, kult strojově potištěných oranžových dóziček a prostudovaný domácí lékař jsou často důležité inspirační zdroje každé desky amerického hluku, spolu s lahví prázdného bourbonu a nesplatitelnými účty za zdravotní péči. Důraz na vnitřní prožitek a často i vlastní zkušenosti ovšem dokáže diváka na koncertě naprosto nečekaně vtáhnout, jako se to v mém případě povedlo při posledním vystoupení MK9 v Praze minulý rok. K tomu ještě nákup kazetového releasu daného umělce obsahující pouze jeho nahraná sezení u psychiatra. Dokonalé snoubení intimity s hlukem made in USA.
Tolik k nejčastěji akcentovaným tématům jednotlivých hlukových scén a samozřejmě, že tím vznikl úžasný prostor pro všechny znalce power electronics, kteří mi budou schopni vyjmenovat příklady projektů ze zemí, které by se měly podle mého klišovitého průvodce zabývat hloubáním v depresích a přitom jedou těžkou politiku (např. Brethren), nicméně přesto nezapomínejme, že jde pouze o přibližné zjednodušení, které má za cíl přiblížit Vám ve stručnosti specifika jednotlivých scén temného noisu. Samozřejmě jsme při našem povídání vynechali sice menší, a přesto neméně zajímavé záležitosti z Itálie, Francie, pobaltských států nebo zemí Beneluxu, ale o nich třeba až příště.