Jak jsem již sliboval v minulých okénkách, je načase na závěr roku trochu bilancovat, no a jelikož jsem nebyl letos úplně aktuálně zásobený posluchač, ale spíše jsem staromilsky doháněl klasická alba extrémního ranku, tak trochu ignorujíc telegrafické zprávy o nových deskách, rozhodl jsem se, že Vám namísto toho naservíruji svou souhrnnou minutku na téma těch nejzajímavějších akcí z žánru extrémně či avatgardně elektronického v druhé polovině roku 2014. Tedy ne, že by se v té první půlce nedělo vůbec nic, ale intenzivní smršť událostí a zvukově nabitých večerů byla po době letních výletů tak silná, že zastínila nejen první pololetí, ale možná i nějaký ten rok předtím. Výčet samozřejmě není úplný, zahrnul jsem pouze akce, které mi nejvíce utkvěly v paměti ,ať už hudbou či celkovým kontextem.
Tower Transmissions – Drážďany, klub Puschkin 26.-.27. 9. 2014 – Příjemné setkání fanatiků extrémní elektroniky se uskutečnilo už potřetí a opět pod společnou taktovkou irského promotéra Erica Byrnea a jeho skupiny Tower Promotions a drážďanských extrémistů Club Debil, kteří mají zároveň i velmi silné vztahy s Prahou ještě od dob Ars Morta Universum (celá skupina Club Debil se vlastně dala formálně dohromady právě v Praze a to během Industriálního festivalu roku 2003). Dvanáctka vystupujících předvedla široké spektrum nejen post-industriální hudby, sahajících od buddhistického neofolku (Nicholas Shreck a John Murphy) a dark ambientu (Nordrvarg) přes surovou power electronics (Institution D.O.L., Pain Nail, IRM, Ke/Hil) a harsh noise (Vilgoc, The New Blockaders), až po nefalšovanou elekro party (Thorofon, Dogpop). Široké spektrum akce Vám nedovolí se ani na chvilku nudit a pokud Vás zrovna neosloví vystupující, tak kde jinde můžete na pivo pozvat osobnosti jako Henrik Nordvarg, Jouni Havukainen, Mikko Aspa nebo John Murphy. Příští rok by měl být asi poslední, tak se nechme překvapit, jestli se povede dotáhnout slibované MZ.412!
Thanatopolis 2014 – Praha, Squat Cibulka, 10.10. 2014 – Ve squatu Cibulka nám letos krom živého vystoupení Dětí Deště a řádné porce techna, crustu i nabroušeného punk/HC, hostil i mimořádně intenzivní hudební očistu v režii amerického umělce jménem Michael Nine alias MK9, někdejšího jediného člena projektu Death Squad, který vždy míchal surovost industrial/power electronics a útoků noisového spektra. V Praze převedl nervy drásající katarzi násilím, kdy do připraveného plátna pod tlakem tisíců atmosfér pouštěl necenzurované záběry ukrajinské občanské války, kterou doprovodil 100% emotivní výpovědí, v níž nezbyl milimetr místa na pozérství či image. Někomu mohl připadat jeho set možná krátký, ale MK9 se povedlo říci vše důležité, takže nebylo třeba vytleskávati přídavku. Drsný, nekompromisní industrial noise v minimální úpravě a zcela bez příkras ukázal návštěvníkům, jak vypadá extrém. V roli zdatných sekundantů se představili zejména MiM a Day16, kteří mému uchu lahodili nejvíce, ale bylo by nakonec zbytečné kohokoliv z kvalitních vystupujících odsunout na vedlejší kolej, jelikož i Black Highway zrají jak víno a jejich enigmatická elektronika skýtá vždy něco neobvyklého a nečekaného. Moc hezký večer, který se protáhl až do ranních hodin, a který jistě příjemně pokračoval i druhý den v liběchovské kapli.
Robert B. Lisek, Christian F.Schiller, Manuel Knapp a Michal Cáb – Praha, Institut Intermédií, 23.10. 2014– O další zajímavý zásek se v koncertní sezóně postaral prostor Školská 21, který dohromady s Institutem Intermédií přivezl do ČR trojici zkušených hudebníků na poli trochu jiného industrial noise, než tu jsme zvyklí. Ač je Manuel Knapp novým členem formace C.C.C. spolu s Hiroshim Hasegawou, nepřivezl klasický japanoise, stejně tak Christian Schiller ač provozuje portál in-dust.org nehraje klasický industriál, a ač je Robert B. Lisek často zmiňován v souvislosti se Zbigniewem Karkowskym, tak ani on nepředvedl hlasitý očistný noise tohoto střihu. Pánové se jali hrát všichni dohromady a já jsem si tak mohl vychutnat jejich společný set v akusticky velmi zajímavém prostředí pracoviště institutu v budově ČVUT. Úžasný mix hlukových i industriálních frekvencí určitě nadzdvihl ze židle nejednoho nadšence a narativně postavený set díky tomu uběhl jako voda, po které zůstal kompletně vyčištění prostor a úplná hudební satisfakce u každého z přítomných. Tu a tam sice některé pasáže směřovaly spíše do industriálu, noise, music concréte, jindy se spíš jednalo o hlučný field recording a matematicky procesované kompozice, nicméně celý set byl naprosto organický a tak nebylo pochyb, že pánové dobře vědí, co dělají. Pokud jste se na tento koncert náhodou nedostali, tak zde nabízím krátký náslech, jak jej zdokumentoval Christian Schiller: https://in-dust.org/KM-PRAG.html
Swans, Pharmakon – Praha, Lucerna Music Bar, 20.10.2014 – O tomto koncertě jsem už minule cosi naznačil a navíc je na webu k nalezení reportů dost a dost, nicméně stručně poznamenám, že to byla velmi pěkná klubová událost, která by se i v tomto přehledu měla objevit. Slušná návštěvnost, charismatická Margaret za power electronics/hardcore scénu a zkušení Swans, kteří předvedli zač je toho drcení super pomalého amerického countrycore říznutého vzpomínkami na rané doby industriální a vlivy doomové. Bylo fajn sledovat, kde mají někteří dnes uctívaní umělci své kořeny a jak to vypadá, když kapela už několik dekád ví co dělá. Málokde byl cítit takový příjemný odér lamp a kvalitních kytarových aparátů, jako právě na koncertě Swans. Krom kytarových a rytmických hlukově-zvukových stěn musím ještě zdůraznit příjemný společenský aspekt, kdy bylo možnost potkat spoustu starých i nových známých v nezvykle přívětivě nabitém Lucerna Music baru.
Milan Knížák, Phaerentz, Opening Performance Orchestra, Nihilist Spasm Band – Brno, Besední dům, 31.10. 2014 – Loňský ročník festivalu Expozice nové hudby nabídl krom množství zajímavých seminářů a přednášek i silný hudební program, ze kterého jsem měl možnost zažít hlukově útočný večer ve společnosti tzv. Rebroken music ansámblu (MK, Ph, OpO) a kanadských Nihilist Spasm Band. Bylo moc fajn vidět krásné klasicistní prostory Besedního domu, sídla Janáčkovy filharmonie, vyplněné hlukovými frekvencemi a dada kolážemi rozbitých desek Milana Knížáka, ovládaných jak Milanem Knížákem samotným, tak i Petrem Ferencem. Když došlo na desky opatřené z vrchu brusným papírem, linul se z beden výsledek, za který by se nemusel stydět ani Richard Ramirez (myšlen ten hudebník, nikoliv masový vrah). OpO pak dotáhli rozjeté dílo de-konstrukce do digitálního věku a naplno rozvinuli své textury fraction music. Dojem byl zanechán vskutku hluboký a Nihilist Spasm Band, tak museli využít veškerý um a seniorskou bezprostřednost a eleganci, aby zvládli vysoko položenou laťku dohnat a možná i předehnat. Kanadští hlukaři ji nicméně se šarmem jubilantů na havajské party podlezli v hravém rytmu a k radosti všech přítomných předvedli skutečně nenásilný přesto však intenzivní set poctivého „domácího noise“. Domácího přesně tak, jako je dobrá večeře od babičky, či sklenice její vlastní zavařeniny. Těším se, co si Expozice připraví na příští rok k fenoménu site specific.
Carpe Diem Night – Praha, Klub Fatal, 22.11. 2014 – Jakmile přejdeme ke klasičtějším industriálním akcím, musíme začít u jisté oslavy v pražském Fatalu, kde vystoupily jak známá jména české EBM scény, jako Frontier Guards a Gaping Chasm (Roman Petro je dokonce jeden z protagonistů legendární slovenské EBM mise do Brazílie v první polovině 90.let) tak i uznávaná jména československého industriálu, tedy Paprsky Inženýra Garina a Einleitungszeit. Paprsky se ukázaly ve skvělé formě, a i když jim chyběl vrchní buřič Vojta, povedlo se Šulimu vytvořit skvělou atmosféru poctivého undergroundu ve společnosti rytmických želez a plechů. Skutečné povedené vystoupení. Gaping Chasm a Frontier Guards jsem bohužel viděl jenom zběžně a musím pochválit výborný zvuk i sehranost rytmických sekcí obou těles, takže si příznivci trochu tanečnějších stylů nepochybně přišli na své. Einleitungszeit jsem měl možnost sledovat z unikátní perspektivy přímo na pódiu, tak se mi toto vystoupení těžko hodnotí, nicméně na stage to mělo sílu. Jelikož se magický věk 40 let blíží více než jednomu harcovníkovi české industriální scény druhé a třeté generace, doufám, že se povede zorganizovat více takhle veselých narozeninových oslav.
Introscan 2014 – Praha, Café Kokpit, 12.12. 2014 – Do chladnoucí Prahy se znovu aktivované jednotky Ars Morta Universum a Fuck TV rozhodly umístit akci, která tak trochu, alespoň v ideologické formě, navazovala na legendární Pražské industriální festivaly. Pánové ze Seismic Wave Factory přichystali, krom nového materiálu, i solidní zvukové zázemí, které pomohlo silnými vibracemi alespoň trochu ohřát chladné prostředí undergroundového prostoru Café Kokpit. Všechny zúčastněné projekty předvedly svou vizi extrémní elektroniky, která tak nějak logicky zapadala do někdejšího konceptu Pražských industriálních festivalů. Ať to byla čarodějnictvím načichlá manýristická elektronika DoShaska!, cyber-industriální výplach Seismic Wave Factory, pochodový a kytarovým zvukem přibroušený Vladimír Hirsch reprezentující staronový projekt Subpop Squeeze nebo tradičně dekonstrukční OpO všichni se svého úkolu zhostili s grácií zkušených hudebníků. Opět můžu vyzdvihnout společenské konotace večera, dobrou organizaci, ideovou jednotu, ale spíš než to, bych v tomto bodě zdůraznil onu zarážející mnohost českého nejen elektronického podsvětí, kdy lidé sedící v Institutu Intermédií, v Besedním domě či v Café Kokpit sdílejí podobný étos a touhu dotknout se esence samotné zvukovosti v její nejčistší a zároveň nejhrubší formě. Tento cíl je pravděpodobně nedosažitelný z důvodu biologických omezení našeho sluchového ústrojí, nicméně pozorovat rozličné pohledy a způsoby, jakým se dá tato cesta realizovat, je rok od roku více fascinující. Video zde:
https://www.facebook.com/video.php?v=1524453414480677&video_source=pages_finch_main_video
Chyběla vám tu nějaká zásadní letošní událost, pojem, recenze, vzpomínka nebo poznámka? Napište mi pod článek co zaujalo Vás, abych si mohl vyčítat kolik dobrých akcí se mi povedlo letos prošvihnout. Těším se na nová okénka v roce 2015, přičemž už to příští bude pro mě osobně mimořádně důležité, jelikož si připomeneme smutné výročí 20 let od smrti Jardy Paláta, ale o tom až příště.
