Pomalu se nám uzavírá akcemi nabitý podzim, a tak je možná ideální okamžik trochu bilancovat o tom, jak nám to nakonec všechno dopadlo. Samozřejmě ještě zdaleka nekončíme, protože pražské lomození Introscan, vystoupení Einleitungszeit a spol. nebo živá prezentace legend Einstürzende Neubauten a další zajímavé akce nás teprve čekají, a jistě bude prostor se jim krátce věnovat v příštím okénku.
Kdybych měl proběhlé podzimní události nějak celkově shrnout, řekl bych, že všechny měly jednoho společného jmenovatele v podobě mikrosubkultur, ať už na místě vystupujících, tak pořadatelů, kteří se nenápadně usadili na periferiích už tak malých scén pro úzké spektrum posluchačů. Když jsem si totiž povídal s Manuelem Knappem a Christianem Schillerem, kteří vystoupili (společně s Robertem B. Lisekem) se skvělým setem poctivého noise v akusticky unikátním ateliéru intermédií ČVUT, dozvěděl jsem se skutečnost, že všichni tito umělci, včetně jejich zesnulého kolegy Zbigniewa Karkowskiho, ač byli velmi aktivní v rámci japonské noisové scény, se přesto osobně prakticky nepotkali s tvůrci jako Merzbow, Hijokaidan nebo Aube. Zkrátka je podle všeho možné hrát kvalitní noise music přímo v Tokiu a tvořit prakticky samostatnou scénu. Určitě by nebylo od věci někdy sepsat medailonky významných organizátorů a promotérů japonských extrémních večírků jako byli Zev Asher, Koji Hano nebo kanadský rezident Kelly Churko, jehož krátký, ale zajímavý život mám teď aktuálně rozpracován a doufám, že se s ním brzy budete moci seznámit. Každý z těchto organizátorů totiž představuje unikátní a neopakovaný pohled na noisovou kulturu, která je i přes svou sdílenou extrémnost značně rozdrobená.
Podobně tomu tak bylo i v případě návštěvy americké legendy Swans spolu s Margaret Chardiet aka Pharmakon. Předně si nepamatuji, kdy jsem viděl takto početné publikum na power electronics/noise performance amerického střihu (bez Swans by nás samozřejmě bylo tak 30), kterou Margaret prezentuje na své nové, mimochodem velmi povedené, desce. Slibovaný rozhovor z minula se přímo po jejím vystoupení sice nepodařil, nicméně došlo alespoň k příslibu, že vše domluvíme po mailu, až se Margaret vrátí zpět do rodného New Yorku. Proč o tom, ale vlastně mluvím. Jak jsem si o Pharmakon zjišťoval potřebné informace nebo respektive jsem pátral po minulosti tohoto zajímavého projektu, přišel jsem na další zajímavou mikroscénu uvnitř extrémněji laděné industriální hudby v USA. Nejsou to jenom Slogun, Navicon Torture Technologies nebo Control, ale právě i tvůrci kolem Pharmakon a labelu Ascetic House (z jehož stáje vybírám paradoxně ambientního J.S. Aurelia jakožto ukázku), kteří zásobují dnešní hlukofily novými a neokoukanými tvářemi, a kteří zakládají svoje vlastní projekty, festivaly i labely mimo zavedené značky. Opět ona diverzita v extrému, která ukazuje, že kvalitní hudba může vzniknout i mimo dohled zkušených harcovníků tvrdé elektroniky, i když jsou jejich vliv a inspirace nezpochybnitelné.
Když se pro změnu vrhneme do našich luhů a hájů, tak nemohu nezmínit čerstvě ukončenou Expozici nové hudby v Brně, o které jsem mluvil v předchozích okénkách. Nebyly to jenom skvělé performance Nihilist Spasm Band a programu Rebroken music v Besedním domě, ani zajímavá vystoupení Boba Ostertaga či Phila Niblocka nebo příjemně zorganizovaný prostor nového Café Praha s neformálními snídaněni ve společnosti vystupujících umělců. Byla to opět mikroscéna kolem Fóra pro architekturu a média, webu Monoskop.org, lidí z Filharmonie Brno a vůbec všech organizátorů kolem tohoto nadžánrového festivalu, kteří se postarali o výbornou dramaturgii a celkově unikátně pojatý festival. Je pochopitelně velkou otázkou, jestli by třeba spojené pražské mikroscény (a že jich tu je) dokázaly podobně najít společnou řeč nad analogickou přehlídkou nové hudby v Praze, a to jak v akademických prostorách, tak i třeba v industriálem načichlém prostoru Jatka 78 v pražské holešovické tržnici. I když se její otevření neslo hlavně kolem domovského souboru Cirk La Putyka, z krátkých rozhovorů jsem měl možnost zjistit, že lomozu by tu mohly být dveře otevřené, takže uvidíme, co se ještě podaří domluvit.
Na závěr s Vámi musím sdílet svou radost nad tím, jak naše extrémně hudební scéna získává v poslední době stále více domácích i zahraničních příznivců. Co jsem tak zaslechl, tak třeba nahrávka Lichtempfindlich! (Slávek Kwi a Jaroslav Palát) si našla cestu do několika mixů i nově vytvořených skladeb a nejeden producent toto dílo označil za zlatou žílu inspirace z minulosti naší hudby. I další díla Slávka Kwi, ať už vydaná pod Near Death Experience nebo Quarantine patří kontinuálně k tomu nejstahovanějšímu na labelu CS Industrial, a skutečnost, že se kolikrát povede najít skutečně unikátní kvalitu, naznačují i nové recenze na desku kladenských Analogic Captive, nebo nečekaný zájem publicisty a hudebníka G.X. Jupittera Larsena (principála slovutných The Haters) právě o projekty Near Death Experience a Noise Attack. Tak doufejme, že podobné dobré zprávy budou přibývat, a že se vhodně nastavenou spoluprací povede v roce 2015 rozdmýchat plamen extrémní české hudby do vyšších intenzit. Zaslouží si to jak ti léty prověření, tak i nově nastupující umělci.
Hluku zdar!
